Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Slovo autora

Po ukončení střední školy jsem si někdy kladl otázku kam jít dál studovat. Už nějakou dobu jsem byl rozhodnutý dostat se na medicínu, přesněji řečeno na Kemerovský státní lékařský institut. Své plány jsem také realizoval. V roce 1966 jsem byl přijat na KGMI a v roce 1972 jsem studia ukončil. Říká se, že v lidském životě jsou studentská léta ta nejlepší. Nehodlám na tom trvat za každou cenu a přesvědčovat vás, milí čtenáři, že je to právě tak. Ať si každý udělá svůj názor sám. Mně se ale zdá, že to odpovídá skutečnosti, protože všechny silné dojmy a emoce, které prožijeme za léta studií, jsou neopakovatelné a nadlouho zůstávají v naší paměti. Jako důkaz chci nabídnout vaší čtenářské pozornosti několik esejí z prostředí studentského života.

Wikipedie podává následující vysvětlení pojmu esej:

„Esej (řeckého původu, latinsky exagium – vážení, francouzsky essai – pokus, zkouška) je literární odborně publicistický žánr středního či kratšího rozsahu, úvaha na určité téma, spočívající v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Autor eseje posuzuje problém v širším kontextu, komentuje současná řešení a naznačuje nová, často klade otázky a společně se čtenářem na ně hledá odpověď. Esej je tedy jakýsi dialog autora se sebou samým i se čtenářem. Je často psána živým obrazným jazykem. Nejběžnějšími tématy jsou: literatura, politika, věda, umění, společnost apod. Někteří teoretikové považují tento žánr za čtvrtý druh umělecké literatury vedle eposu, lyriky a dramatu.“



Eseje obsahují ve své podstatě věrohodná fakta. Všechny popisované příhody studentského života se skutečně staly. Všichni hrdinové esejí jsou studenti, kteří v průběhu let prošli Kemerovským státním lékařským institutem. Mé příběhy jsou retroreportáže z dob minulých. Pro přehlednost jsem je uspořádal do krátkých samostatných celků. Život je život a my všichni jsme bohužel smrtelní. A už nyní, po uplynutí čtyřiceti let, jsme se navždy rozloučili s mnohými našimi spolužáky i našimi učiteli. Přejeme jim království nebeské a věčnou památku. Já jsem ale záměrně zamlčel jména těch, kteří zemřeli, protože v našich myslích budou všichni stále živí! Vždyť ne nadarmo se říká: „Člověk je živ, dokud žije v našich vzpomínkách.“ Mně osobně se velmi líbí slova čínského císaře Konfucia: „Všichni zemřeli, kromě těch, co jsou naživu a těch, kteří zůstali ve vzpomínkách.“ Tento postulát je zvlášť aktuální nyní po čtyřiceti letech a použil jsem ho jako epitaf svého sborníku „Žertovných esejí na motivy studentských vzpomínek.“

V roce 2012 uplynulo 40 let od ukončení mých studií v Kemerovském státním lékařském institutu. Nejprve jsem chtěl nazvat svůj sborník „40 let zpátky, neboli „Něco“ a „Pohled“. Název nevznikl jen tak nahodile. Slova „Pohled“ a „Něco“ se vztahují k situaci ve známém satirickém dramatu Hoře z rozumu, kdy jeden z hrdinů – Repetilov – upozorňuje na jistého spisovatele a zmíněná slova představují něco zcela povrchního, mělkého, bezobsažného a nicotného. Repetilov:

„...V novinách ale tu a tam i objevíš
od něho „Něco“, „Zlomek“, „Pohled“!
Co je v tom „Něco“?
Prostě vše! Zná všechno. Šetříme si ho, až bude zle.“

Pro nás studenty měla slova „Něco“ a „Pohled“ zcela příznačný ironický význam a často jsme jimi označovali výše zmíněné plytkosti v textu. Tyto výrazy konec konců vystihují i podstatu mých Žertovných esejí. Jistě se mnou souhlasíte, že předposlední verš je báječný a výstižný. Ovšem když jsem si své eseje přečetl ještě jednou, najednou jsem pochopil, že píšu o darebácích. Byli jsme výborní studenti, to ano! Ale byli jsme stejně dobří ve vymýšlení lumpáren. Přesto se z nás nakonec stali skvělí lékaři! Toto je můj první literární pokus. Jestli se vydařil, to už musíte posoudit sami. Budu rád, když svůj ohlas, ať už bude jakýkoliv, napíšete do Knihy návštěv na mých webových stránkách na adrese http://www.syedyshev.com/book/index.php. Pro ty, kteří by chtěli přispět přiměřenou částkou na vydání této knihy, jsem založil příslušný fond. Jedni z prvních, kteří na tuto výzvu zareagovali, jsou: K. D. Romašov, J. J. Kirš, J. Leontěvová, S. Titovová, M. Gazdikovová-Emich, L. Kovaljovová . Ještě dalších 32 lidí také poslalo peníze. Velké díky všem! Pokud držíte v ruce tento sborník, tak věřte, že teplo každé dobré duše, která přispěla na jeho vydání, zahřeje i vás.

Tak tedy čtěte „Darebáky“ – Žertovné eseje na motivy studentských vzpomínek.



•













k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions