Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 81. Šprýmař

„A roky letí, naše roky jak ptáci letí.
A my nemáme kdy ohlédnout se zpátky...“
- zpívá se v jedné písni


To je krásná píseň, tryská ze srdce. A nejvíc ze všeho se mi líbí, když ji zpívá Mark Berněs. Že nám žití nedává možnost vrátit čas zpátky, to je ovšem dobře, protože někteří by určitě chodili pořád dokola. Avšak malé ohlédnutí... Je dobré ohlížet se za sebe, o tom není pochyb. Už jenom proto, abychom viděli, co jsme za ty minulé roky udělali, a také abychom zhodnotili, čeho se máme vyvarovat v budoucnosti. Tak mi jen řekněte, jestli jsem mohl v sedmnácti letech, nehledě na to, že mne přijali na medicínu, být takový hlupák a předpokládat, že ten tehdy ještě mladý asistent katedry anatomie Michail Ivanovič Zolotuchin se jednou stane věhlasným vedoucím této katedry? Na to jsem tehdy vůbec nepomyslel. To už je ale popsáno v eseji „Anatomie“, kam to také patří. Kdybych tak mohl vidět do budoucnosti a spatřit v tom hubeňoučkém až astenickém mladém asistentovi toho budoucího zubra anatomie, kterým se Michail Ivanovič stal. Já přece nejsem žádný Messing. A on se nakonec stal živou legendou. Všechna čest a chvála! Stejně jako v dobách minulých, mají studenti rádi své vyučující až tehdy, když udělají zkoušku a známka je bezpečně zapsaná v indexu. Ale do té doby...

Michal Ivanovič Zolotuchin absolvoval na lékařské fakultě stomatologie. On pochopitelně věděl, jaký význam mají znalosti anatomie zubů pro budoucí stomatology. Studenti prvního ročníku byli na něj naštvaní, když je mučil modelováním zubů, ale později mu rádi odpouštěli. Ale že bylo proč se vztekat. Zápočet z modelování zubů spočíval v tom, že student vytvořil model a odevzdal ho ke kontrole. Michail Ivanovič pak nacházel ne jednu, ani ne pět, ale padesát chyb! A pak následovalo – modeluj znovu! Student to celé předělal, odevzdal, tak co by kdo ještě chtěl? Vždyť všichni se snažili, jak mohli a tenhle syčák, jak jsme ho v takových situacích nazývali, zase nachází nějakou chybu. Ne jednu, ani šest, ale čtyřicet osm chyb! O co mu pořád jde? On si z nás prostě utahuje. A tak jsme to vylepšovali pětkrát, šestkrát, pořád dokola a někteří rekordmani i desetkrát. Vzkázal nám, že takový obyčejný zápočet z modelace zubů rozhodně nebude zadarmo.

Když se dnes ocitám jako pacient u stomatologických odborníků, musím Michailu Ivanoviči zatleskat. Co zatleskat. On by si zasloužil bouřlivý aplaus přecházející v ovace ve stoje, jak to bylo za starých časů na stranických sjezdech. Ale abych o Zolotuchinovi řekl, že je šprýmař, to by mi nejspíš pusa upadla. „Postrach katedry anatomie“, jistě, ještě dnes bych mu s chutí přivázal něco ke dragounu u pláště za ty jeho ukrutnosti. Tím to však neskončilo. Skupina dostala zápočty a nastávají minuty, kdy už jsou všichni klidní a spokojení, loučí se s učitelem a plánují, kde oslaví udělení zápočtu z anatomie, zda to bude v restauraci „Sovremennik“, nebo v bytě vedoucího skupiny. A v tom se otevřou dveře do posluchárny a nějaký student křičí: „Zolotuchin dělá vizitu“ a rázem mizí. A doslova za minutu vchází M. I. Zolotuchin. V době jeho studií v Kemerovském státním institutu, byl vedoucím katedry anatomie proslulý „Faradey“, občanským jménem Timofej Fadějevič Ryžkov, který bez minulosti vyhazoval z výuky studenty, kteří neměli na hlavě zdravotní čepici. Když měl student pomačkaný plášť, křičel na něj: „Na šachtu s tebou!“ A na dívky volával: „V tomhle můžeš tak leda do stánku s pivem!“ To bylo pro strašného „Faradaye“ typické. Ne nadarmo v Oděse říkají, že opakovaný vtip není vtipem.


Tak tedy minutu po informaci vchází do posluchárny Michail Ivanovič a okamžitě vyhodí všechny, co nemají pokrývku hlavy. Takových je málo, ale vždycky se někdo najde. A kdyby jenom to! On tu situaci vyhrocuje do krajnosti, protože se rozhodl znovu celou skupinu přezkoumat, zda ten zápočet udělil všem oprávněně. Co vám mám říkat? Zápočet dostalo jen pět studentů. Hrůza! A jestliže se po jeho čarování s modelováním zubů konaly ovace, po opakovaném přezkoušení již uděleného zápočtu se zcela slyšitelně dupalo na protest. A co? Zdá se vám to radikální? Možná. Teď mám na mysli ten moment, kdy k události došlo. A teď, když se ohlížím zpátky, tvrdím, že zejména Faraday a takoví „šprýmaři“, jako Michail Ivanovič Zolotuchin, nám naočkovali potřebu být pečlivý a i elegantní lékaři – absolventi Kemerovského státního institutu medicíny. Vy sami vidíte v televizním pořadu „Žít zdravě“, nakolik se to povedlo. Všichni kdo tam účinkují, jsou bývalí absolventi medicíny z Kemerova.

Námět této historky mi laskavě poskytla Irina Čerkas – Tykvinová

10 listopad 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202070543

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions