Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 17. Pseudosvatba

Všichni studenti jistě zažili situaci, kdy se potřebovali „ulít“ z vyučování. Ve studentském životě vznikaly a vznikají situace, kdy se velmi hodí „zatáhnout“ nějaké hodiny. Jde pak zejména o to, aby student nepoužil nějakou tupou výmluvu, ale odůvodnil svou nepřítomnost na vyučování jakýmsi vyšším posláním. Jak tenhle problém řeší studenti dnes? Trochu jsem brouzdal po internetu, ale nenašel jsem, co jsem hledal. Nešlo mi při tom o „ulejvání“ jednotlivců, ale o situace, kdy se do školy nedostaví celý kruh.

V naší jedenapůlté skupině se tak nějak stávalo (už dříve jsem vysvětloval, jak vznikala tato studijní společenství), že hlavním motivem toho, že „zatáhneme“ školu, byl nějaký mejdan, který jsme pořádali z nejrůznějších důvodů. Nechtěli jsme a ani jsme nedokázali čekat do večera, nebo až na víkend. Tyhle situace u nás vznikaly živelně jako zkrat. Když jsme se pro něco rozhodli, okamžitě jsme šli na věc. Ale abychom jen tak zatáhli výuku kvůli večírku, to nám přišlo hloupé. Nerokovali jsme však o tom dlouho, myšlenka na svatbu se vyřinula tak nějak automaticky. Řekněte sami, který učitel odmítne přesunout výuku nebo spojit hodiny, když je ve hře něčí svatba? Učitel samozřejmě chápe, že obřadní místnosti pracují přes den a další čas padne na příslušné svatební rituály.

Tak tedy základní myšlenku jsme měli. Zbývalo najít ženicha a nevěstu. O tom jsme také nevedli dlouhé debaty. Beze všech pochybností jsme do role ženicha jednomyslně dosadili Sašu Plochicha, o jehož talentu jsem již psal. Ještě chci dodat, že to byl statný kluk, a ačkoli nebyl zrovna krasavec, byl po čertech šarmantní. Jako náhradní variantu jsme ještě navrhli Bobkova. Byl také pěkně urostlý a kudrnatý. Voloďa byl známý tím, že skákal s padákem a měl už za sebou několik úspěšných seskoků. Byl na to patřičně hrdý. Takže hrdého náhradníka jsme také měli. Musím hned podotknout, že této role se bohužel nezhostil.

Co se týká nevěsty, dlouhých debat také nebylo třeba. Holek v naší skupině bylo málo, ale všechny byly velmi osobité. Doufám, že se teď na mne nebudou zlobit, když řeknu, že Taťána Jančilinová byla nejlepší kandidátkou na roli nevěsty. Byla to sebevědomá elegantní blondýna a neustále se usmívala. Byla nenapravitelná optimistka, k tomu ještě chytrá jako čert a nešla daleko pro slovo. Měla ještě jednu nespornou výhodu navíc, protože bydlela na konečné tramvaje č. 3 ve velkém solidním bytě a nebyla proti, aby se u ní konaly mejdany.

Představte si takový pěkný pár: Sáša a Táňa - ženich a nevěsta. A ten, kdo měl vyjednávat s učiteli, jsem byl nejčastěji já. Brali jsme s sebou obvykle ještě Žeňu Romašova. On sice mlčel, ale protože byl o deset let starší než my, jeho přítomnost v učitelích vzbuzovala větší důvěryhodnost při naší žádosti. Už si ani nevzpomínám, kolik takových svateb na oko jsme vlastně organizovali, ale mohu potvrdit, že při nich bylo veselo. Je samozřejmě škoda, že Voloďa Bobkov svou roli náhradního ženicha nesehrál a zůstal v našich vzpomínkách hlavně jako parašutista. Když Sáša odjel do Tomsku, měli jsme se svatbami utrum. Dá se říct, že jsme sice měli náhradníka, ale už nás to nejspíš přestalo bavit.

10 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040398

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions