Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 54. Aspekty osobnosti

První ročník vysoké školy je velmi důležitý při formování osobnosti každého studenta. Zejména v prvním ročníku se někdejší středoškoláci loučí se svými dosavadními modely chování a většina z nich si osvojuje modely nové, dosud neznámé. U studentů v prvních ročnících dochází k prudkému vzestupu duchovně – mravní kultury. Zřetelně se začínají vydělovat hlavní aspekty studia: informační, motivační a operační. Je dobře, když začne student tyto aspekty pociťovat co nejdříve a co nejdříve je začne i aplikovat. Právě duchovnost je schopnost studenta vědomě, a to bych rád zdůraznil, tedy vědomě ovládat sebe i své chování. Tato duchovnost by měla být vyvážená. Je to jeden z hlavních rysů osobnosti studenta, ale i každého člověka. Ti studenti, kteří se naučili sebeovládání a zvládali chování s ohledem na zmíněné tří aspekty – informační, motivační a operační – se v budoucnu stali dobrými odborníky v oblastech svého působení.

Můžu uvést příklad a jmenovat několik absolventů z roku 1972: Viktor Kuzbasov, Vladimír Fajnzilberg, Saša Salmajer a ještě mnoho dalších. Právě takoví studenti, kteří se rychle naučili rozpoznávat duševní charakteristiky lidí kolem sebe a brali přitom v úvahu již zmíněné aspekty, se stávali oficiálními nebo neoficiálními lídry ve skupinách i na cvičeních. V budoucnu z nich často byli dobří organizátoři. Příkladem můžou být Vagram Agadžaňan a Alexej Krasnov. O nich také mohu s plnou zodpovědností prohlásit, že jsou to znamenití odborníci.




Ještě malý dodatek k mému pseudovědeckému hloubavému úvodu – v institutu nedochází k nějakému učení přímo. Já bych ten proces rozdělil na dvě části. Ze strany učitelů je to výuka a ze strany studentů je to učení se něčemu, samostudium. Je báječné, když se tyhle dva proudy spojí v jeden celek. Je naopak velice špatné, když po celou dobu, kdy je student na vysoké škole, se oba tyto proudy míjejí. Už jste z toho unavení? Já ano. To výše popsané myšlenkové úsilí mě úplně zmohlo. Potřeboval jsem však objasnit to, co bude řečeno vzápětí.

Ať už se úroveň duchovní kultury rozvine jakkoli, prakticky žádný student neunikne určitým zvykům a rituálům. Nu, jen mi řekněte, který student si dovolí během zkouškového období stoupnout na kryt od kanálu? Jistojistě žádný. Upřímně přiznávám, že se dodnes snažím ty kanály obejít nebo přeskočit. Už jsem psal dřív v eseji „Farmakologie“, že jsme s Vagramem vždycky chodili den před zkouškou do „bani“. To byl náš rituál. Studentská pověrčivost zakazovala mytí i česání před zkouškou. Nebyli jsme samozřejmě sami, kdo věřil na zlá znamení a zaháněl je svými rituály. Tak třeba dvě kamarádky, o kterých jsem psal už dříve v eseji „Tři tabletky aminazinu“ – Naďa Nagornová a Natália Androchanová, také věřily na různá znamení a také je zaháněly. O černé kočce ani nemluvě. Ta děvčata věřila na jedno znamení, které jim zajišťovalo stoprocentní úspěšnost u zkoušky. Byla to skutečnost, že pokud potkaly po odchodu z domu jako prvního muže, zkouška musela dopadnout dobře. Nu, cožpak to nestačí?




Člověk si také samozřejmě nesmí zapomenout index, jinak to nedopadne dobře. Avšak situace, kdy jsem ještě nebyl studentem a zapomněl jsem si vzít index na zkoušku z fyziky, a přesto jsem nakonec dostal výbornou (esej „Jak jsem se stal studentem“), se nepočítá. Bylo to přece ještě před tím, než jsem se dozvěděl o významu různých znamení.

A tady máme příhodu, kterou zažila Naďa a Nataša. Dívčiny dobře ovládaly porodnictví, chodily na přednášky, psaly konspekty a ke zkoušce se připravovaly opravdu svědomitě. Večer před zkouškou ještě zkontrolovaly, zda opravdu mají v indexech pětikopějku pro štěstí. Byla tam. Ráno ani neposnídaly, a aby zažehnaly zlá znamení, zahájily odpovídající podpůrné úkony. I když na jejich místě? Byly to opravdu šikovné holky. Vyšly z bytu a proti nim stoupal po schodech soused. Nebyl to sice žádný „macho“, ale chlap to byl. Nataša mrkla na Naďu, prý všechno je OK!




Přišly na katedru a v tom Naďě blesklo hlavou: „Index je na parapetu!“ A málem se rozplakala. Nataša chtěla ze solidárnosti také zkoušku zrušit, ale Naďa ji přesvědčila, aby na ni šla. Prosila ji však, aby na ni počkala, až se vrátí s indexem. Prakticky celou cestu běžela. Naďa na to ještě dnes nemůže ani pomyslet. Vypráví, že se jí hlavou honila jediná myšlenka: „Nesmí mi vypadnout z ruky!“ O kolik by to měla Naďa lehčí, kdyby si přeříkala modlitbu: „Anděle můj, pojď se mnou, ty vpředu, já za tebou! Zařiď to tak, abych udělala zkoušku!“ Ale ona byla komsomolka, sportovkyně a překrásná holka, která nevěří v Boha a tuhle modlitbu nezná. Přesto tu zkoušku udělala na výbornou. Nataša se tedy Nadi dočkala a přiznala si, že na ni nadávala jako špaček. To je totiž taky studentská pověra: Když na mě bude někdo blízký nadávat, všechno půjde jako po másle.


Jeden čas věřila Naďa i na to, že noc před zkouškou je třeba věnovat opakování. Trvalo to do letního zkouškového období prvního ročníku. Před zkouškou z biologie se spolu s Natašou učily až do rána. A jestli Nataša byla ještě částečně při smyslech, Naděžda při čekání na katedře institutu začala usínat. Nataša se ze všech sil snažila kamarádku probudit. Štípala ji, plácala po tvářích, nakonec jí někdo podal špendlík. Nataša jím píchla Naďu do zadečku. Ten výkřik zvedl ze židlí i laborantky, které hned vyběhly na chodbu, aby se podívaly, co se tam děje. Probuzená Naďa odešla na zkoušku a dostala výbornou! Když ji potom Nataša prosila o odpuštění, skoro plakala, jak ji Nadi bylo líto. Vždyť jí nechtěla ublížit. Jenže Naďu ani nenapadlo, že by se mohla zlobit. S radostí odešla se skupinou oslavit zkoušku do kina „Moskva“ na indický film „Láska v Simle“. Naďa byla šťastná, protože film byl dvoudílný a ona se při něm báječně vyspala.


Řeklo by se, že to byla lekce na celý studentský život, ale ono ne... Tahle Naďa byla prostě k neutahání. Opět Natašu přemluvila, aby se celou noc spolu učili politickou ekonomii. Co bylo dál? V pět ráno obě usnuly. Spaly tak tvrdě, že se vzbudily až v poledne. Protože spaly jako zabité celých sedm hodin, byly vyspané do růžova. Vyskočily naráz a rychle se sbalily. Na jídlo nebyl čas, ostatně rituál to stejně zapovídal. Trochu ustaraně běžely na katedru. Zkouška už skončila. Našly zkoušejícího a málem před ním padly na kolena, jak ho přemlouvaly, aby je vyzkoušel. Pán Bůh ví, co mu všechno namluvily. Učitel měl dobrou náladu a souhlasil jenom proto, že obě aspirovaly na jedničku. Proč by tedy o ni neměly usilovat, když se tak pěkně vyspaly? Obě samozřejmě dostaly výbornou. A. J. Lapšin byl normální chlap, byl s nimi spokojený a ještě dívky zahrnul množstvím komplimentů. A tak se holky zařekly, že budou před každou zkouškou spát!

Na jedno znamení však Naďa věřila po celé roky studií. Nezklamalo ji ani jednou. Nikdy o tom nikomu neřekla. Svěřila se až po čtyřiceti letech vašemu pokornému služebníkovi. Ta pověra spočívala v tom, že když ji ráno před zkouškou napadlo něco vtipného, nebo jak se lidově říká – nějaká srandička, znamenalo to, že neztratila smysl pro humor, štěstí stojí při ní a že všechno bude dobré. Jak se jenom spolužačky zlobily, když před zkouškou z ničeho nic najednou začala usmívat. Dokonce ani kamarádkám z „NASNANE“ o tom neřekla ani slovo. Tomu se říká sebeovládání!

Při cvičeních z histologie měla Naděžda ustavičné problémy. Neuměla totiž kreslit a na cvičeních po ní chtěli, aby nakreslila tu nějakou amébu a tam nějakého tarakána. Navíc Nadě někdo schoval učebnici histologie od Jelisejeva, kterou měla vypůjčenou z knihovny. Ten Anatolij Georgijevič Michejev, který předmět vedl, byl hrozně protivný. Nejraději by na něj svedla i tu krádež učebnice. On to ale pochopitelně nebyl. Svalila by na něj ale nejradši úplně všecko. A navíc k němu měla jít na zkoušku! Naďa se ze začátku naštvala, ale pak si vzpomněla, že kluci mají také svůj rituál: Každý rok na konci zkouškového období „zbít Michejeva“. Když si na to Naďa vzpomněla, docela ji to rozesmálo. V konečném výsledku sice neudělala zkoušku na výbornou, ale „dobrá“ je taky dobrá, no ne?

Námět této historky laskavě poskytla N. K. Svěčnikovová

2 září 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060432

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions