Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka

O každém z mých spolužáků by se dalo jistě něco napsat. Z našich studentských retropříběhů bych však rád vyhmátl hlavně ty povedené, které se mi silně vryly do paměti. Ten další příběh, který se chystám vyprávět, splňuje podle mého mínění výše popsaná kritéria.

Péťa Kozlov byl přesně ten typ člověka, o kterém se říká, že je to „správný chlapík“. Ale za srdečnou otevřeností se skrývala ještě jeho druhá tvář. Pocházel z města Bělyj v Kemerovské oblasti a do Kemerova přijel dělat přijímací zkoušky na lékařskou fakultu. Byl přijat nejenom tam, ale i do klavírní třídy Kemerovské konzervatoře. Byl to talentovaný chlapec s úžasným hudebním sluchem. S lehkou nenuceností se dokázal přidat k jakékoli společnosti. V naší skupině byl sympatický úplně všem, ale nikdo z nás by si netroufl říct, že ho zná od A až do Z. Všichni jsme samozřejmě věděli, že hraje ve školním dechovém orchestru.

Přispěl k tomu hlavně alkohol, kterého měl Péťa zejména o říjnových oslavách vždycky dostatečnou zásobu. Jako všichni muzikanti, kteří tehdy hrávali na slavnostních shromážděních pod širým nebem, dostával Péťa líh jako nemrznoucí prostředek pro svůj nástroj. Uměl s ním dobře hospodařit a část lihu si vždycky šikovně odlil. Nacházel pro něj, jak se nám tehdy zdálo, rozumnější uplatnění. Jednou Petr poodhalil něco ze své třinácté komnaty a přiznal se mi, že ačkoli má v dokladech uvedené datum narození 1. března 1948, ve skutečnosti se narodil už 29. února! Tehdy jsem mu musel dát své slovo, že dokud studujeme, nikomu to neprozradím. Myslím, že jsem svůj slib splnil. Mlčel jsem o tom celou dobu studií a ještě dalších 39 let.

Na jedné z jeho narozeninových oslav mu tradičně všichni z naší skupiny blahopřáli. Darovali jsme mu tenkrát nějaké drobnosti a jednou z nich byla hračka – malá dětská flétnička. Jaké bylo naše překvapení, když jsme druhý den přišli na výuku, a o přestávce Péťa vytáhl tu dětskou hračku a hrál všechny možné melodie podle našeho přání. Petra jsme měli rádi všichni a moc nám chyběl, když později přešel do Tomsku na Akademii vojenského lékařství.

7 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040380

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions