Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 52. Bratr – 2

K tomu, aby člověk studoval medicínu a stal se lékařem, ho vedou nejrůznější motivy. U mě to například bylo tak, že mi lékař – chirurg zachránil palec u pravé ruky před amputací. Stalo se to ještě v 7. Třídě, a už tehdy jsem věděl, že budu lékařem, budu chirurgem a také budu lidem zachraňovat prsty, ruce, nohy a životy. Podobné motivy měli nejspíš i ostatní studenti. Je jasné, že naše zdraví i zdraví našich blízkých na nás má velký vliv.

Byli však tací, které ke vstupu na lékařskou fakultu přemluvila nebo i donutila vlastní rodina. O jednom takovém případu jsem psal v eseji „Lékař, který se minul svým povoláním“. Jiné naopak měli lékařskou tradici v rodině, a ta je ke studiu medicíny přivedla. Dalšímu se prostě líbil bílý plášť, nebo mu vnitřní hlas velel konat dobro tak, jak je tomu vybízela matka Tereza. To také mohly být důležité důvody pro to, aby se člověk chtěl stát lékařem.


Rád bych vám vyprávěl, jak se stal medikem Žeňa Romašov, a potom i jeho bratr Kosťa. Ne snad proto, že jsem se s nimi oběma kamarádil, ale proto, že jejich motivace byla velmi typická. Když se Jevgenij hlásil na lékařskou fakultu, měl už dávno vystudovanou veterinu. Našel si práci jako rentgenologický laborant v Prokopjovské traumatologické nemocnici. Pracoval tam pod vedením Fainy Samsonovny Golubkovové, maminky našeho spolužáka Marika Golubkova. Žeňa byl velmi odpovědný člověk. Když slyšel z úst člověka, kterého si vážil, že je něco potřeba udělat, tak si to bral za hotovou věc. Byl připravený přenést horu! Když ho o to požádali, pracoval klidně dvě, tři směny za sebou. Co směny, stávalo se, že z rentgenu neodcházel několik dní.

V těch dobách tam byla sovětská technika. Samozřejmě že nám vtloukali do hlavy, že naše lékařské přístroje jsou po technické stránce nejlepší na světě. Nehledě na toto tvrzení se neustále něco rozbíjelo. A právě tady na rentgenu se stalo, že byla závada přímo na rentgenové trubici. Kdo si myslíte, že měl nemoc s ozáření?

Byl to pochopitelně Žeňa Romašov, který trávil celé dny a noci v práci. Tehdy sehrála v osudu Ženi obrovskou roli Faina Samsonovna. Jelikož byla laskavá a vnímavá, cítila vinu za to, že byl Žeňa ozářený. Vždyť byla vedoucí rentgenologie na Prokopjovské traumačce. Mírně, ale velmi naléhavě postavila celé vedení nemocnice do latě a spolu s nemocničními papíry odvezla Jevgenije osobně do Kemerova za Jevgenijem Dmitrijevičem Logačovem. Zařídila, že byl Jevgenij Dmitrijevič Romašov v roce 1965 přijat na lékařskou fakultu. Bohužel po prvním semestru, kdy Žeňa nebyl schopen skládat zkoušky, musel přerušit studium. Nemoc z ozáření je vážná věc.

Trochu teď odbočím a vyjasním, jak byl Žeňa neuvěřitelně taktní. Měli jsme spolu velmi blízké přátelské vztahy a jak se tak říká, rozdělili bychom se spolu o poslední kousek chleba. Až teprve nedávno jsem zjistil, že Žeňu přijímali v domě J. D. Logačova jako dobrého známého a že ho s rodinou Fainy Samsonovny pojily přátelské vztahy. Bratři Romašovovi mluví o F. S. Golubkovové i o jejím muži moc krásně. Vyprávěli o něm, že znal anekdoty na jakékoli slovní spojení. Projevoval v nich pochopitelně svérázný židovský smysl pro humor. V šestém ročníku jsem měl mimochodem to potěšení přesvědčit se o tom osobně.

Tak tedy v roce 1967 už byl Žeňa Romašov studentem medicíny a Konstantin se připravoval k ukončení desáté třídy. Měli kamarády spíš mezi staršími. Někteří z nich už měli za sebou vojnu a někteří na ni zrovna měli nastoupit. V těch dobách panovalo mezi mladšími i staršími lidmi přesvědčení, že kdo nebyl na vojně, nemůže být opravdový chlap. Vždyť nám to natolik vtloukali do hlavy, že se dokonce i nevěsty zajímaly o to, proč jejich souzený ženich nesloužil v armádě. Kosťa se také chystal vstoupit do armády. Čerstvý vzduch Kyrgyzie, ovoce a zelenina, a k tomu ještě tělesná cvičení, mu posílily svaly tak, že se po něm už před vojnou ohlížely nevěsty.

Rodiče se Kosťovi nějak nepletli do života a jeho budoucnost nechali na něm. Jeho bratr Jevgenij, který byl o 13 let starší, tomu ale nedokázal jen tak přihlížet. Měl Kosťu moc rád a chtěl pro něj jen to dobré. Začal na něj naléhat, aby se přihlásil na lékařskou fakultu v Kemerovu. Měl železné argumenty. Naplánoval, že po ukončení školy bude mít Kosťa hodnost poručíka lékařské služby. Je potřeba udělat přijímačky na stomatologickou fakultu, protože tam trvá studium jen pět let, a tak Kosťa ukončí studium zároveň s bratrem. Potom už se může specializovat jako anesteziolog. No, a kdyby to nevyšlo, tak v nejhorším případě může být chirurgem na stomatologii. Vždyť to jsou plastické operace, při kterých se ze zrůdiček dělají krasavci. Nejsilnější argument si Žeňa nechal nakonec: „V Kemerovu přece studuje Oleg Sedyšev!“

Pokud měl Kosťa do této chvíle lehké pochybnosti, tak po tomhle posledním argumentu se pevně rozhodl: pojede do Kemerova a dostane se na medicínu. Nakonec Žeňa dodal: „No, a jestli se na medicínu nedostaneš, půjdeš vojákovat.“

A tak parní lokomotiva odvezla bratry Romašovovy do Kemerova. Cesta byla dlouhá, museli několikrát přestupovat. Aby nějak zabili čas, zpívali bratři po cestě z hloubi srdce známou kyrgyzskou píseň o cestě vlakem. Píseň se líbila zejména mladým průvodčím ženského pohlaví, které po celou dobu jízdy hostily kluky čajem. Ačkoliv bylo léto, Kemerovo bratry uvítala podzimním mrholením. Vítr dul za strany továrny na karbolit a vzduchem se šířil zápach fenolů. Nad hlavami se vznášel neskutečný „liščí ocas“. Až později se Kosťa dozvěděl, že to je dioxid dusíku, který reagoval s vodou a během deště se pak snášíval na hlavy bezstarostných obyvatel Kemerova jako kyselina dusičná, i když jen velmi slabá. Kyselina je kyselina!

Kosťa byl v šoku! Vyrostl v Kyrgyzii, kde je nebe modré a hluboké, kde je nejčistší vzduch, jaký si umíte představit, kde se ledovce blýskají tak, že to až oslepuje oči, kde voda pochází z artézských studní nebo přímo z ledovců a je bez chlóru a chutná báječně.

Kosťu popadly zaječí úmysly. „Ojoj, tak to raději půjdu na vojnu, a pak zkusím zkoušky na medicínu ve Frunze. Teď se na to vykašlu a „zatáhnu“ aspoň ruštinu.“ Když však pohlédl na Žeňku, až se vylekal, jestli před ním náhodou nepřemýšlel nahlas. Žeňa nechodil pro ránu daleko! Každopádně viděl mladšímu bratrovi až do žaludku. Odvezl ho do domu v Gercenově ulici v Kirovské čtvrti. O tom domě už jsem psal dříve v eseji „Minikolej“.

Žeňa si pronajal u strýce Vásji velkou mansardu pro dva. Domácí ji pěkně zateplil na zimu. Žeňa do ní zamykal svého bratra na celé dny! Nosil mu do mansardy učebnice pro uchazeče o studium na lékařské fakultě. Sehnal chemii, fyziku, kupu tužek a také lístky s loňskými zkouškovými otázkami. Každý den nechával Kosťovi džber vody, salám, chléb a kefír. Místo záchodu tam byl kyblík s vodou, přikrytý koberečkem. Každé ráno dával Žeňa Kosťovi úkol: naučit se deset lístků! Ujišťoval ho, že si ho ze všech deseti osobně vyzkouší. Když to Kosťa zvládne, půjdou večer do kina nebo do hospody. A jestli ne, Kosťa bude sedět doma pod zámkem s mřížemi na oknech. Žeňa každé ráno pohrozil bratrovi zaťatou pěstí a odcházel na celý den pryč, aby ho nerozptyloval.

Strejda Vásja měl tři kluky jako schody, jen rok od sebe. Byli o něco mladší něž Kosťa. Otec je držel zkrátka. Kluci často chodili za Kosťou, sundávali sklo u něho v okénku a Kosťa jim dával peníze na cigarety „Pamir“ nebo „Prima“. Dostávali od něj dvakrát víc, než byla cena krabičky. 25 – 30 kopějek, to byl jejich výdělek. Vždyť ti kluci dělali užitečnou práci. Potom společně kouřili a probírali život. Od sebe je dělila mříž v okně a oni se vzájemně litovali.

Jevgenij Kosťu důkladně přezkušoval, ale je pravda, že ke konci už usínal. Až později, když už měl Kosťa za sebou chemii na výbornou a Žeňa ho zkoušel z příkladů z fyziky, pochopil konečně, že jeho starší bratr – věznitel je na fyziku i chemii pěkně natvrdlý a některým příkladům rozumí jen s učebnicí v ruce. Kosťa měl ale bratra rád a vážil si ho a taky se kapku bál. Uvnitř ho to ale pěkně hřálo, že odhalil bratrovo slabé místo. Nijak to na sobě ale nedával znát.



Tak takovým drsným způsobem a částečně i z velké nudy se Kosťa nadrtil fyziku i chemii na jedničku. Trojka z ruštiny z něho udělala studenta stomatologické fakulty Kemerovského státního lékařského institutu. Kosťa měl a stále má za to, že je to výhradně zásluha jeho staršího bratra Jevgenije.

Námět této historky laskavě poskytl K. D. Romašov

31 srpen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060416

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions