Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 83. „Gorko! Gorko!“

Co budu živ, budu stále opakovat, že zkouška z praktické chirurgie a topografické anatomie, neboli jak medici s oblibou říkají z „anči“, je stejně těžká, jako je na technických školách zkouška z pevnosti materiálů, Budoucí technici rádi říkají: „Máš za sebou „sopromat“, můžeš se ženit.“



Tak konečně vedení Kemerovského lékařského institutu stanovilo rozpis zkoušek z „operativky“( tak byla nazývána praktická chirurgie) na zimní zkouškové období. Ta zkouška se měla konat 4. ledna, což bylo pro Jelenu Socharjovovou období přechodu ze stavu svobodného do stavu manželského. Jelena byla přesvědčená, že tu zkoušku musí zvládnout. Tak moc chtěla změnit své dívčí jméno Socharjovová na jméno Žuk, že bez stínu pochybností naplánovala svatbu na 24. ledna. Tedy samozřejmě to datum neplánovala sama, ale rozhodně nebyla proti. To je jisté. Na zkoušku z operativky se začala připravovat už v září. Byla zkoušená prakticky na každé hodině, takže zápočet dostala v řádném termínu. Bohužel s ostatními to bylo tak, že 28. prosince, doslova týden před její svatbou, měli zápočet z operativky pouze dva ze skupiny: předseda a Jelena. Skupinu bylo třeba zachránit. Nelámali si dlouho hlavu a zašli na katedru praktické chirurgie za A. M. Šklovským, protože především on vedl Jelenininu skupinu. Nelze říct, že by mu nějak chtěli podlézat, jen si smutně postěžovali Arielu Mendělejivičovi, že Jelena se má 31. prosince vdávat a skupina nechce jít na svatbu, protože nikdo zatím nemá zápočet. Lena se do toho tak vžila a tak dobře hrála svou roli, že až měla v očích slzy. Nu, a kdo by neznal Ariela Mendělejeviče Šklovského? To byl ten největší dobrák pod sluncem. Studenty měl upřímně rád. Věděl, že mu často věší na nos bulíky, ale on se tvářil, že věří jejich povídačkám a vždycky jim vycházel vstříc, za což dostával vyhubováno od E. N. Šerstěnnikova. Ale v případě Jeleny Šklovské ani na chvíli nezapochyboval. Znal ji jako svědomitou a dobrou studentku a teď ještě taková událost jako je svatba! Ariel Mendělejevič poprosil, aby mu rychle přinesli indexy celé skupiny. Kdo by se nechal dlouho přemlouvat?



Už za pár hodin byla Lena i s předsedou zpátky na katedře, a aby urychlili proces, v tandemu vyplňovali a podávali Šklovskému otevřené indexy. On na příslušné straně pouze doplnil svůj podpis. A co bylo dál? Jenom ten, kdo nikdy nestudoval, může zapochybovat, co následovalo. Když poblíž městského parku otevřeli restaurační zařízení „Sovremennik“, stalo se brzy oblíbeným místem všech mediků. A je pochopitelné, že svůj tradiční skupinový mejdan, který se konal vždy po udělení zápočtu, uspořádali tam. Spolužáci se snažili dát Jeleně a předsedovi skupiny hobla, ale oba se velmi aktivně bránili a zachránili si tak svou kůži před kolektivním projevem nadšení. Jelena ale musela celé skupině slíbit, že na zkoušku 4. ledna přijde se snubním prstenem. Což ona nejenom slíbila, ale i udělala.

Ke zkoušce přišla s prstenem a ruku bezděčně držela v takové pozici, že si ho musel všimnout každý. Mají pravdu ti, kteří říkají, že štěstí dává lidem křídla. Na zkoušku šla Jelena málem bez přípravy, ale naštěstí se včas zamyslela: Vždyť to byla „operativka“, a ne jen tak ledajaká zkouška. Teoretické otázky uměla dobře a zvládla je u předsedy zkušební komise Šerstěnnikova na výbornou.



Potom se ale konala praktická zkouška na mrtvém těle. U téhle části asistoval Ariel Mendělejevič Šerstěšnnikov. Ze svého místa v čele stolu požádal Jelenu, aby ukázala brániční arterii. Jelena měla asi v hlavě něco docela jiného, než „operativku“ a šťouchá pinzetou, kam ji napadne. Laskavé oči Šklovského posmutněly. Obrátil se ke zkušební komisi a říká: „Správně!“ Ale Šerstěnnikov byl pověstný svou zvídavostí a požádal ji, aby našla dolní brániční arterii. Jelena převrací pinzetou celý cévní systém a vytahuje stejný orgán, jako před chvílí. Velmi dobře ví, že ukazuje špatně, ale tváří se, že má jasno. Oči Šklovského ještě více posmutní a doširoka se otevřou. Pozorovat ho v tu chvíli je docela zábava. On samozřejmě moc dobře věděl, jaká je Lena dobrá studentka a že uměla všechno, na co se jí teď ptali. A Šerstěnnikov se opět dovídá, že Lena ukazuje správně. Udělují výbornou. Šklovský nabízí Jeleně rámě a vyprovází ji za potlesku Šerstěnnikova za dveře. Přitom jí šeptá do ucha: „Socharjovová, manželství vám zjevně není k užitku. Líbánky vás připravily o všechny vaše báječné znalosti, ale přesto vám přeji vše nejlepší.“

Na svatbu, stejně jako předtím na mejdan při příležitosti udělení zápočtu, přišla skupina v úplné sestavě, a všichni s radostí a entuziazmem křičeli na ženicha a nevěstu: „Gorko! Gorko!“

Námět této historky laskavě poskytla Jelena Žuk.

13 listopad 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202080436

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions