Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 23. Farmakologie

Žádný medik nemůže dostudovat bez znalosti anatomie a žádný lékař nemůže léčit bez znalosti farmakologie. Tahle složitá věda se zrodila již v dávných dobách. Dávno tomu, co Hippokrates a Galén přiložili ruku k dílu a vybudovali základy k formování farmakologie jako vědního oboru. Hippokrates používal při léčbě celé rostliny a Galén je zase drtil a sušil. To však ještě neznamená, že by pro dnešní studenty měla být farmakologie procházkou růžovým sadem!

Jestliže se v technicky zaměřených školách říká: „Udělal zkoušku z pevnosti materiálů, už se může ženit“, tak na medicíně se něco podobného říká o farmakologii. Je třeba vzdát hold studentům, kteří to zdrcující množství studijního materiálu obstojně ovládají a umějí vysvětlit, čím se farmakokinetika a farmakodynamika odlišují od farmakogenetiky a farmakogenomiky. K tomu patří znalost fungování metabolismu a jeho odlišnost od absorpce a milion dalších pojmů.

Naše skupina se pochopitelně také usilovně snažila proniknout do podstaty farmakologie. Z těch důvodů prakticky bez absencí navštěvovala přednášky i semináře z obávané „farmačky". A pak nastal čas zkoušky. Jako obvykle jsme se s  Vagramem připravovali společně. Je zajímavé, že jsme bydleli každý zvlášť, ale příprava ke zkoušce probíhala v družném souzvuku. Týrali jsme se navzájem záludnými protiotázkami a pak jsme na ně společně hledali odpovědi. Krátce řečeno, tahle společná příprava byla pro nás velmi přínosná. Měli jsme už i některé společné rituály, které jsme svatosvatě dodržovali. Tady je například jeden z nich: Dva dny před zkouškou jsme museli navštívit „baňu“. Tam jsme obvykle dorazili po obědě. V klidu jsme se napařovali až k naší dokonalé spokojenosti. Potom jsme šli jen tak na procházku, nebo jsme zašli k někomu ze spolužáků a trochu jsme ho „podusili“. Večer jsme si chodili včas lehnout a ráno jsme velmi brzy vstávali a tvrdě jsme zaútočili na příslušný předmět všemi mozkovými závity.

Tak se také stalo v předvečer zkoušky z farmakologie. Cestou do „baňi“ se na nás nalepil Ilgam Gasanov. Nebyli jsme proti. Když jsme se dostatečně vypotili a vyčvachtali, rozhodli jsme se, že než se vrátíme domů, půjdeme se ještě na chviličku projít. Na Sevastopolské u lahůdkářství, kam jsme zašli pro cigarety, jsme potkali Arkadie Bljachera. Začali jsme do Arkaši něco hustit a on, že se omlouvá, ale že spěchá. Divili jsme se, proč ten spěch, že si chceme trochu popovídat. Arkaša, který znal naše zvyky a rituály, si nás pozorně prohlédl a zeptal se: „Snad jste nebyli v „baně“? Vy nevíte, co je za den?“ My na to: „Jasně že byli!“ V té chvíli se Arkaša začal smát. Prý, spletli jste si datum, zkouška není pozítří, ale zítra!


Denní doba byla již pokročilá, Bljacher zmizel. Stáli jsme tam jako po ráně palicí. Ještě že byl s námi Ilgam, který nás vzkřísil a doslova a do písmene nás dotáhl domů. Jen těžko teď vyprávět, jaká to byla noc. Je pravda, že jsme se pilně učili a chodili poctivě na přednášky, a dokonce psali konspekty. Vlastním přičiněním jsme se ale s Vagramem octli v takové časové tísni, že nám to pěkně tisklo hrdlo. Ráno jsme byli na zkoušce jako jedni z prvních. Před námi ještě přišli Valera Kajgorodov a Slávka Sizikov. Také oni se připravovali ke zkoušce společně. Tenkrát někde splašili nějaké stimulanty CNS a byli slušně našprtaní. Bylo to vidět už na první pohled, zejména na Slávkovi, který nepřetržitě něco drmolil. Sypal z rukávu názvy preparátů a jejich dávkování a podobně. Dalo se říct, že to k naší závisti dost ovládal. Dělalo nám těžkou hlavu, jak budou po jeho výkonu učitelé hodnotit nás. Oba dva kluci zkoušku udělali. Valera odcházel s „bičem“ a Sláva ukořistil dvojku. Pak jsme přišli na řadu my.

Nevzpomínám si už, jaké jsem dostal otázky. Matně si pamatuju, že něco jsem uměl a v něčem jsem si nebyl jistý. V té chvíli mi osud seslal zachránkyni, mou sousedku v lavici Taťánu Krylovovou z páté skupiny. Teď se teprve ukázalo, kdo se umí ovládat. Jenom krátce mrkla na moje otázky a doslova ve třech frázích mi všechno přehledně po částech vyložila. Nijak dlouho jsem nad tím nevysedával, hned jsem šel a na všechny otázky jsem odpověděl samotnému A. V. Sapožkovovi. Dostal jsem tehdy dvojku. Ještě ve zkušební místnosti jsem zpozoroval, že Taťána něco vtloukala do hlavy i Vagramovi. Také on dostal dvojku.

Po zkoušce jsem šel za Taťánou a se srdečnými díky jsem jí daroval tabulku čokolády „Zolotoj jakor“ (Zlatá kotva), která tehdy patřila k těm nejlepším. Taťána byla v rozpacích, ale čokoládu si vzala. Jak se později ukázalo, na ten dárek si pamatuje dodnes, což mě samozřejmě těší. Závěrem chci říct, že mít své rituály je báječné, ale není nad vzájemnou studentskou výpomoc!

14 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050364

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions