Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 74. Hitler kaputt!

V mládí jsou všechny dívky krásné. Nu, pochopitelně kromě těch, které kašlou na to, jak vypadají a ignorují kosmetiku jako takovou. Takových ale mnoho nebývá a asi nemá smysl o nich mluvit. Hoši už v mládí vykazují mezi sebou značné rozdíly. Někteří ještě dlouhou dobu zůstávají dětmi, z jiných jsou už hotoví chlapi. Jsou mladí, to je očividné, ale už se chovají jako zralí muži. Je snadné odlišit je od těch prvních, protože úplně jinak přemýšlejí, jinak se rozhodují a také jinak konají.

Na vysokou školu přicházejí různí mladíci. Jedni jsou ještě dětmi a z druhých jsou už hotoví muži.

Jakov Kirš, náš milý ruský Němec ze Sibiře, vyrostl v rodině, která měla dost přísná pravidla. Ve škole se učil dobře. Šly mu báječně všechny předměty. Také uměl výborně německy. Geny se tu projevily velmi silně. Na medicínu se hlásil z přesvědčení a s jasným cílem pomáhat druhým lidem. Jakov měl už tehdy vyvinuté velmi intenzivní sociální cítění a to platí i dnes, po pětadvaceti letech od ukončení studia. Nejspíš právě proto se stal skvělým psychiatrem. Tím je i v současnosti, ale ve studentských dobách Jakov usilovně hltal lékařskou vědu se záviděníhodným úsilím. Takhle intenzivně se začal biflovat hned v prvním ročníku. Nedělil předměty na užitečné a neužitečné.
Proč to zastírat, že mnozí studenti si hned od přijetí na školu nebo snad jen o trochu později určí, které předměty jsou pro ně podle jejich mínění užitečné, a hlavní úsilí věnují jejich zvládnutí. Těm ostatním disciplínám nijak zvlášť nevěnují pozornost. Jistě neobjevím Ameriku, když řeknu, že všechny předměty medicíny jsou úzce provázány. Tak například nelze dobře znát fyziologii a ignorovat biologii. Stejně tak není možné zajímat se jenom o patologickou fyziologii a nerozumět obecné fyziologii. A to vůbec nemluvím o takovém spojení předmětů, jakými jsou anatomie a patologická anatomie, nebo topografická anatomie a praktická chirurgie.

Já bych rád ještě přidal jeden názor, který bude pro současné studenty asi rebelanský. Totiž že možná měl přece jen pravdu Jevgenij Nikolajevič Šerstinnikov, zvaný „Šerst“, když říkal, že v medicíně by měly existovat pouze dvě známky za znalosti: „výborně“ a „nedostatečně“. Raději tuhle myšlenku nebudu dál rozvíjet, nebo budu obviněn jako provokatér. Tak tedy dost! V tomhle už pokračovat nehodlám. Tím spíš, že s Jašou Kiršem to nemá nic společného. Jen se zeptejte jeho spolužáků, kdo měl nejlepší zápisy z přednášek? Kdokoli z nich vám odpoví, že to byl právě Jakov. A právě k němu se všichni stále obraceli s prosbami, aby jim půjčil své poznámky, aby se mohli dobře připravit na opakované přezkoušení, na zápočty nebo zkoušky. Jaša nebyl nepřející hoch a uměl se vžít do situace skupiny. Ochotně půjčoval své poznámky ostatním. Jiná věc byla, že zdaleka ne všem mohly být tyhle zápisky k užitku, prostě někteří měli smůlu. Hned uvidíte proč.

V té době, kdy byl Jaša přijat na lékařskou fakultu, uměl už velmi dobře německy. Co dobře? Třikrát dobře, skvěle, báječně. Potvrzovalo to jeho pravidelná účast a také vítězství v olympiádách cizích jazyků, které probíhaly mezi vysokými školami celého Kuzbasu. Nikdo z nás nevěděl o jeho plánech do budoucna a on sám se o tom nijak nešířil. Někteří studenti počítali s tím, že zůstanou na nějaké z kateder a budou učit na škole. Někteří se chtěli stát chirurgy a jiní zase pomýšleli na to, jak se dobře vdát či oženit. Jakov Kirš si naplánoval odjet do Německa a žít tam. Už ve třetím ročníku byl Jaša pevně a definitivně rozhodnutý, že to tak chce. Jakov samozřejmě chápal, že tam v Německu, se může usadit pouze tehdy, když bude skvěle ovládat medicínu a zároveň bude mít dokonalé jazykové znalosti. A bystrý Jaša si už vymyslel způsob, jak trénovat paměť i v němčině. Od jisté doby si zápisy z přednášek začal zaznamenávat v Goethově jazyce.

Tak například přednášky z patologické fyziologie, které měl tehdy u nás Alexandr Jakovlevič Jevtušenko, si Jaša rovnou zapisoval německy. Tak mi tedy vysvětlete, jak bych ty poznámky v němčině mohl asi využít já, když německy umím jen dvě slova: „Hitler kaputt.“ Odpověď byla zřejmá: „Nijak!“ Místo závěru ještě řeknu, že Jakov Kirš byl dobrý a cílevědomý student, který věděl, jak dosáhnout svého. A je třeba dodat, že dnes žije a pracuje v Německu a je stále stejně houževnatý a věří ve své síly.

Existuje tu nějaké ale... Budete asi souhlasit, že vás všechny, kteří čtete tuhle esej, napadla otázka: „Ale to se dělá, myslet jenom na sebe?“ V té době už se Jaša o blaho bližních nezajímal. Mám teď na mysli studenty, kteří by byli rádi využívali jeho poznámek, ale už to nešlo. I kdyby snad jejich znalosti němčiny byly lepší než moje a znali by např. „Verdammt Jacob“, přednášky A. J. Jevtušenka zapsané v němčině by stejně byly nad jejich síly.

20 říjen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202070514

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions