Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 28. Vojenská příprava


Po dokončení studií na lékařské fakultě získávali všichni absolventi mužského pohlaví automaticky vojenskou hodnost poručíka zdravotní služby v záloze. Kurz základní vojenské přípravy probíhal už během výuky na vojenské katedře. Zbývalo nám jen absolvovat vojenské cvičení a zkoušku. Vojenská cvičení se konala v červenci na konci pátého ročníku. Zkoušku ze soudního lékařství zvládli ten rok všichni z naší skupiny už v předtermínu. Já jsem navíc stihl v květnovém předtermínu udělat ještě zkoušku z dětské propedeutiky, ale o tom až jindy. Před vojenským soustředěním jsem na celý měsíc odletěl nabrat síly k rodičům do Frunze.

Můj „báťa“ byl člověk, který respektuje zákony. Za války to dotáhl z řadového vojína až na majora. Dělal mi doma přednášky o tom, jak je třeba vážit si služebně starších a projevovat jim úctu. Recitoval mi i spoustu dalších vojenských velemoudrostí. Nechtěl jsem svého otce urazit, ale moc pozorně jsem ho tehdy neposlouchal.

Od rodičů jsem se vrátil do Kemerova až těsně před začátkem soustředění. Byl jsem fyzicky posílený jejich domácí stravou a také politicky vyzbrojený po společných besedách s tátou. Soustředění se konalo ve vesnici Plotnikovo, na základně divize civilní obrany. Území vojenského útvaru bylo obehnáno dvoumetrovým plotem. U hlavní brány nepřetržitě stála hlídka. Nebudu vyprávět, jak nás hned odvedli do „bani“ za účelem očisty a jak každému vydali hromádku s mundůrem. Fazóny našich uniforem byly poněkud z módy, a tak jsme se od vojáků místní jednotky dost výrazně lišili. Ještě před odjezdem na soustředění nám důstojníci vojenské katedry vysvětlili, že musíme na území vojenského útvaru nezbytně plnit všechny požadavky vojenského řádu, např. řádně zdravit při setkání s důstojníky, dodržovat večerku a režim vůbec, apod. Ze všech studentů se u vojenského útvaru stali frekventanti a všichni dohromady jsme vytvořili jednu rotu. Když jsme byli přiděleni k útvaru, rozdělili nás dál ještě na čety a ty čety dál dělili na družstva po devíti, nebo desíti lidech. Každé družstvo mělo pro sebe vyhrazený stan na spaní.

Staršinou naší roty byl jmenován Felix An, který už dříve sloužil v armádě a měl hodnost podplukovníka už před přijetím na medicínu. Veliteli čety byli jmenováni důstojníci z katedry. Družstvům pak veleli někteří z nás frekventantů. Aby se tihle velitelé družstev nějak odlišili od nás ostatních, přidali jim na nárameník jednu frčku. Přeloženo z vojenského žargonu to znamená, že jim udělili hodnost svobodníka. Já jsem byl jmenován spojkou plukovníka Fedorova a vedoucího vojenské katedry v jedné osobě. Toho samého člověka, kterému jsme s Ilgamem Gasanovem před pěti lety opravovali garáž tak šikovně, že jsme mu pod ní málem pohřbili auto. Moje funkce spojky měla ty výhody, že jsem měl trvalou propustku na bráně v jakoukoliv denní či noční dobu. Nejdůležitější však bylo to, že se Fedorov na našem soustředění objevil všehovšudy jednou. Takže jsem se cítil volný jako pták. Samozřejmě jsem nezůstával v nečinnosti. Všichni důstojníci, kteří s námi přijeli na letní soustředění, bydleli ve velkém baráku asi sto metrů od útvaru. No a ti všichni se holili moderními elektrickými strojky. Jen major Glebov se holil klasickým strojkem s čepelkou. Mou hlavní a jedinou povinností bylo v šest třicet, ještě před budíčkem, přinést majorovi z kuchyňského bloku konvici s horkou vodou a pak vzbudit důstojníky. Tehdy jsem se velmi dobře obeznámil s vojenskou kuchyní, což, jak se později ukázalo, nebylo na vojenském cvičení vůbec k zahození. Nebudu vás nudit vyprávěním o těžkostech vojenské služby a o trampotách, které se na nás valily.



Po příjezdu na vojenské cvičení měli studenti u sebe karton cigaret a někteří dokonce dva i tři. Ačkoliv jsme byli stále nuceni pobývat venku na čerstvém vzduchu, protože ve stanu se smělo jenom spát, cigarety nám brzy došly. Pak to začalo. Nejprve jsme dokuřovali všechny špačky. Poté se dobře uplatnila moje funkce spojky. Kolegové mě vyzbrojili batohem a zásobou hotovosti a já se vypravil do vesnického krámu pro levné kuřivo. Bylo dobré, že jsem už předem věděl, kde jsou v Plotnikovu všechny obchody.

Důstojníci katedry usoudili, že jeden úkol (nosit horkou vodu Glebovovi) je pro mě málo a přidali mi ještě jednu činnost. Totiž abych jim v ruksaku nosil z obchodu víno. No a já jsem tedy přinášel na útvar to víno a současně s ním i plný batoh balíčků s „machorkou“. Tak jsme se pochopitelně všichni naučili dělat „kozí nožky“ nebo obyčejné „samokrutky“, zkrátka ručně balené cigarety. Když jsme se později vrátili do Kemerova, měli jsme od levného tabáku všichni úplně zažloutlé prsty!

17 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050383

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions