Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 1. Jak jsem se stal studentem

Rozpis přijímacích zkoušek na lékařskou fakultu jsem měl následující: chemie, fyzika a slohová práce. Chemii jsem udělal na jedničku, ale při fyzice moje anabáze s přijetím na KGMI (Kemerovský státní lékařský institut) málem ztroskotala!

Ráno ve stanovený čas jsem přijel do hlavní budovy institutu (tehdy se nacházel v Kirovské čtvrti města Kemerova) a jako jeden z prvních jsem zaujal místo ve frontě na zkoušku. Už mám vcházet do posluchárny a ne a ne najít zkouškový index. S hrůzou si vybavuju, že jsem ho zapomněl doma v obci Kedrovský Karjer, kde jsem tehdy bydlel s rodiči. Dnes je už těžké vzpomenout si na celou tu škálu pocitů a roj myšlenek, které se mi honily hlavou. To všechno směřovalo k jedinému vývodu: „Tak to je konec, už jsem dozkouškoval.“

Přesto jsem se ale rozjel domů do Kedrovského Karjeru, sebral jsem tam zkouškový index a vrátil jsem se zpátky do institutu. Je třeba říct, že z Kedrovského Karjeru do Rudničné čtvrti Kemerova je to asi třicet až čtyřicet minut autobusem, potom se musí přesednout na tramvaj číslo 3, a pak zbývá ještě půlhodinka jízdy. Celkem mi ta cesta tam a zpátky zabrala asi tři hodiny. Nevím, proč jsem tenkrát nejel taxíkem. Nejspíš jsem neměl peníze. Jdu od tramvaje k institutu a nijak nepospíchám, protože už jsem vnitřně smířený s tím, že jsem zkoušku zmeškal, a proto není žádný důvod ke spěchu. Každá započatá věc se má ale dokončit, a tak jsem tupě šel dál.

V institutu u dveří posluchárny, kde se měla konat přijímací zkouška z fyziky, už nikdo nebyl. A v tom, zázrak! Dveře se otevírají, vychází paní (nejspíš sekretářka) a ptá se, zda tam je ještě nějaký adept na zkoušku z fyziky. Úplně jsem z toho zpitoměl a říkám, že chci jít na zkoušku. Ta žena mě doslova za ruku dotáhla do posluchárny a oznamuje, že ještě jednoho zatoulaného našla! Vzpomínám si, že předsedou zkouškové komise byl muž a že mi pořádně vynadal. Prohlásil, že si mě osobně přezkouší. Vytáhl jsem si lístek s otázkami. Dodnes si pamatuji, že jednou z nich byl Archimédův zákon, pak ještě nějaká otázka a nakonec úloha. Ze všech těch prožitků a obzvlášť z toho, že jsem byl ke zkoušce doslova odvlečen, jsem byl úplně na dně. Z Archimédova zákona jsem si pamatoval jen obrázky z učebnice fyziky, na kterých byly nějaké vany a jiné nádoby s vodou, v nich člověk a jakési plovoucí předměty. Tím vším jsem pomaloval dvě stránky papíru. Na druhou otázku si nevzpomínám vůbec. Vím jen, že jsem na ni v tu chvíli neuměl odpovědět, nebo jsem si ji nepamatoval. Úlohu jsem ale vypočítal a řešení jsem úhledně rozepsal na papír. Pak, asi jen tak z dlouhé chvíle, jsem na konci toho listu načmáral vzorec DDT (dichlordifenyltrichlorethan). I kdybyste mě zabili, vůbec netuším, proč jsem to vlastně udělal.

Sedím, čekám a jsem ledově klidný. Je mi naprosto jasné, že jsem tu zkoušku zbabral. Tak jsem jenom zvědavý, čím to všechno skončí. Už mě ale vyzývá ke svému stolu předseda komise, bere si ode mne lístek s otázkami a papíry s řešením. Ptá se, co že se stalo, že jsem málem nestihl zkoušku. Po pravdě jsem mu začal všechno vyprávět. Vysvětloval jsem, jakou škálu pocitů jsem zažíval a co se mi všechno honilo hlavou, a taky jsem mu povídal o cestě, kterou jsem musel podniknout. V hlavě mi uvízla jeho slova: „Ale vždyť on tu fyziku umí!“ Pak se zeptal: „A proč jsi napsal tohle?“ (Měl tím na mysli vzorec DDT.) Na rovinu jsem řekl, že nemám ponětí, asi jen tak z roztržitosti. Předseda začal něco psát do zkouškového protokolu, a pak mi podal index se slovy: „Na shledanou.“ Teprve když jsem byl ve vestibulu, podíval jsem se na ten papír. Byla tam jednička!

Slohovou práci z ruského jazyka jsem napsal na trojku. Přesto mě spolu s několika dalšími abiturienty pozvali k rektorovi a tam nám oznámili, že s ohledem na dvě jedničky z fyziky a chemie mě i s trojkou z ruštiny přijímají do prvního ročníku Kemerovského státního lékařského institutu!

4 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202031832

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions