Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odborové organizace

Stalo se, že jsem byl zvolen vedoucím odborové organizace naší skupiny. Tuhle funkci u nás zastával v prvních dvou ročnících Dima Mcheidze, ale když po druhém ročníku přerušil studium, dosadili na jeho místo mne. Byla to moje první funkce, i když příliš mnoho povinností z ní nevyplývalo. Vyžadovalo to opravdu málo úsilí, hlavně jsem musel vybírat členské příspěvky. Ti, co nedostávali stipendium, přispívali dvěma kopějkami a ti, kteří ho dostávali, přispívali deseti. Jednou se dostavilo na děkanát z každé studijní skupiny tříčlenné představenstvo ve složení: předseda, vedoucí odboru a vedoucí komsomolu. Na těchto schůzích bylo možné ovlivnit udělení sociálního stipendia spolužákům. Já si ale na žádnou takovou situaci nevzpomínám. Pro mne bylo nejdůležitější, abych vybral příspěvky.

V tomto smyslu je třeba mou práci ocenit, protože příspěvky za mého působení odváděli všichni. Dodnes je mi záhadou, proč jsem vymyslel, že bude lepší ty peníze neodevzdávat dál na hlavní výbor. Z nějakých záhadných důvodů, které si už nepamatuju, jsme vybrané peníze používali pro potřeby naší skupiny. Šlo skutečně o zájem celku, protože všichni o utrácení příspěvků hlasovali. Na rozdíl od Arkašky Blajchera, který byl náš komsomolský vedoucí a také vybíral příspěvky po dvou a deseti kopějkách. Tyhle komsomolské peníze se na rozdíl od těch mých poctivě odevzdávaly na výbor VLKSM.



Dál se všechno nabalovalo jako sněhová koule valící se z kopce. Další měsíc už jsem vybíral kopějky čtyři, potom šest, pak dvacet, dokonce celý rubl atd. Obvykle se hned potom, co jsem udatně vydobyl ode všech peníze, konala živelná odborářská schůze skupiny a rozhodovalo se o tom, za co nabyté peníze utratit, např. za mejdan při příležitosti „svatby“ Táni a Sáši. Abyste si snad nemysleli, že jsme ty peníze jenom propíjeli! Tak například když bylo zkouškové období, dávali jsme je na čokoládu pro sekretářku nebo pro laborantku příslušné katedry, kde měla probíhat zkouška. Ty peníze šly na svatou věc – aby byly lístky při zkoušce rozloženy v domluveném pořadí, aby si nikdo nedělal starosti s tím, jakou si vytáhne otázku. Mohl si vzít výhradně svůj lístek, ten krajní zprava, nebo ten krajní zleva, a v klidu odpovídat.

No a konec této historie bych už ani nemusel psát. Už jste jistě pochopili, milí čtenáři, že po státnicích všichni studenti vyplňovali oběžník, a když studenti z naší skupiny číslo 614 (to jsme měli přiděleno v posledním ročníku) přišli pro podpis a razítko na hlavní výbor odborové organizace, obdrželi poněkud impozantní účet za nezaplacené členské příspěvky! Ačkoli jsem byl vedoucí, tuhle celkem slušnou sumu jsem musel uhradit taktéž. A teď by mě zajímalo, proč mě vlastně s ostudou nevyhodili z odborů? Ne snad moji spolužáci, ale proč mě nevyhodila sama odborová organizace institutu? Vždyť to mohl být pěkný skandál! Vysvětluji si to tak, že tam měli pěkný nepořádek a že za to může hrubá nedbalost a nedůslednost hlavního vedoucího odborů školy. Tak je to! Doufal snad, že ho za to někdo pochválí?

10 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040399

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu