Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 19. Anatomie

Anatomie! Ano, to je ten předmět, po jehož první hodině zanechávají někteří psychicky labilnější jedinci studia medicíny. Je to právě ten předmět, bez kterého vlastně medicína neexistuje. Dodnes nám zní v uších rozpočítadla a říkanky, které nám pomáhaly zapamatovat si ty stovky, co stovky, tisíce a snad i desetitisíce názvů kostí a kostiček a všech výčnělků na těch kostičkách.

Tady uvádím příklad: plexus sacralis – Idiot Gustav měl Celý Prst v Gipsu
n .ischiadicus
n. gluteus superior
n. cutaneus femoris posterior
n. pudendus
n. gluteus inferior

O anatomii kolují mezi studenty hotové legendy. Rád bych seznámil své čtenáře s některými historkami, které mohou potvrdit očití svědkové. Tak například Tolja Lopatin se při svém vyprávění dušoval, že viděl Valeru Kofejeva, který měl při výuce popsat hrudní kost, jak si bere z přepravky kost křížovou. A nedalo se říct, že by při tom nějak váhal. Vy, kteří Kofejeva pamatujete, jistě víte, že on váhal málokdy. V tomto případě dostal otázku anatomie hrudní kosti. Valera na kosti křížové perfektně našel a ukázal všechny prohlubně a výčnělky a dost se divil, že učitel byl hrubě nespokojen. Tak jako Valera mohl ale dopadnout kdokoli z nás.


A teď přijde historka, která se stala v naší 118. skupině. Její hlavní hrdinkou bude opět Lída Syrkaševová. Jistě si pamatujete na příběh, který jsem nazval „Striptýz“. Nyní vám však představím Lídu trochu jinak. Na hodinách anatomie jsme všichni nosili pláště, takže ti, kteří očekávají další hambatou historku, mají smůlu. Tak tedy Lída. Na hodinách anatomie jsme místo obvyklých dřevěných ukazovátek používali ukazovátka drátěná. Když si Lída nebyla u zkoušky jistá, mimoděk strkala do pusy špičku ukazovátka. Trápili jsme se tím, zda jí na to upozornit, protože reakce mohla být naprosto nepředvídatelná. Chudák Lída! Místo nás ji nakonec upozornil vyučující. Netaktně ji napomenul a ona pak zvracela a zvracela a dobře jí opravdu nebylo!

Hrdiny další historky z anatomie se stali dva kamarádi: já a Žeňa Romašov. Příběh je to zcela banální. Jistě se něco podobného stalo i v jiných skupinách. S anatomií je spojeno pouze to, že když byl Žeňa vyvolaný a odpovídal učiteli na nějakou otázku, a pak si zase sedal na židli, podstrčil jsem mu pod zadek vřetenní kost. Samozřejmě, že sem to neměl dělat. Měl jsem raději vzít jinou kost. Na jednom konci vřetenní kosti je takový ostrý výběžek. Žeňu to muselo pěkně bolet, protože do mě zlostí strčil, až jsem spadl za židle. Učitel nás vyhnal oba z hodiny. Že vyhodil Žeňku, tomu bych rozuměl, ale za co vyhodil mě? Když jsme se na chodbě opět udobřili, začali jsme přemýšlet, jak se učiteli pomstíme. Umíte si vůbec představit takovou drzost? Dva studenti v prváku, bažanti a zelenáči, si dovolí plánovat nějakou pomstu vyučujícímu!

Ten učitel, jako obvykle si nepamatuju ani křestní jméno, ani jméno po otci, a dokonce ani příjmení, byl nejmladší asistent na katedře anatomie. Bylo to ve školním roce 1966 – 1967. Jestli si to někdo pamatujete, dejte mi vědět. Nakonec mi pomohl internet. Našel jsem seznam dřívějších i současných učitelů Kemerovského státního lékařského institutu a v něm jméno Michail Ivanovič Zolotuchin. Takže přestože nám po přestávce dovolil, abychom se vrátili do výuky, naše hlavy byly zaměstnané vymýšlením pomsty. Tu jsme uskutečnili později, když jsme probírali vnitřní orgány. Přivázali jsme jeden konec tenkého střeva k dragounu pláště a mladý, nadějný vyučující za sebou táhl jeho druhý konec až do kabinetu! Souhlasím s tím, že to není pěkné. Ale jak jinak naplnit podstatu tvrzení, že lepší je litovat toho, co jsme udělali, než toho, co jsme neudělali?

Myšlenku prvního námětu mi poskytl A. G. Lopatin.

10 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040401

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu