Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodružství



Je samozřejmé, že každý student chce být něčím originální, touží projevit svou osobnost, ukázat, že není horší než ostatní a předvést, že je možná i v něčem lepší! To je lidská přirozenost. Kdyby té nebylo, existovaly by vůbec červené diplomy? Myslím, že asi ne. Bylo, jest a bude, že mezi studenty všech vysokých škol budou vždycky odvážní jedinci.


Tak například Taťána Krylovová byla klidná, zdrženlivá a rozvážná studentka. A přesto ani ona netušila, že v ní sídlí zlý duch, který umí probudit dobrodružné sklony. Až jedenkrát tenhle běs projevil svou existenci. Situace vcelku nenaznačovala nic zlého. Co by se také mohlo stát špatného na hodinách fyziologie, navíc ještě u takové báječné učitelky, jakou byla Nina Alexejevna Barbarašovová?

Ačkoliv v tu dobu byla Nina Alexejevna pouhou asistentkou, u studentů byla oblíbená. Měla ji ráda také Táňa Krylovová, ve které dřímal zlý duch dobrodružství. Jak jinak vysvětlit, že když se na hodině spojené páté a šesté skupiny asistentka Barbarašovová zeptala, kdo ze studentů se bojí elektrického proudu, Taťánu zřejmě ovládl nějaký vnitřní běs a ona se zcela jistě proti své vůli se přihlásila jako pokusný králík. Rozhodla se, že se zúčastní experimentu, a přiznala, že se bojí opravdu hodně. Byla poslána za dveře, aby nemohla znát podstatu pokusu, a ostatním studentům Nina Alexejevna vysvětlila, co budou dělat a jaké výsledky mají očekávat.


Nikdo však nepočítal s tím, že to nebyla sama Taťána, kdo se rozhodl dělat pokusného králíka, ale že ji k tomu postrčil nějaký zlý běs. Zatímco studenti vymýšleli co a jak, Táňa se už začínala třást, protože ten běs uvnitř ji do toho namočil a najednou se vypařil a ona zůstala samotná se svým strachem. Když byla pozvána do posluchárny, už tiše mlčky plakala. A když do ní začali „pouštět proud“, její pláč zesílil. Táňa se nemohla ovládnout a její vzlyky byly stále silnější a silnější. Přestože pokus okamžitě ukončili a už do ní nikdo proud nepouštěl, Táňa stále naříkala, slzy jako hrachy, pláč malého dítěte. Pokus šel k čertu a všichni se vrhli k Taťáně, aby ji uklidnili. Neměla bohužel ani žádný kapesník a smrkala do nějakého kousku mulu, za což se styděla, a o to víc naříkala na celé kolo, až jí museli poslat z výuky domů.

Ti co zůstali, znali bohužel princip pokusu a už v něm tedy nemohli pokračovat. Protahovat výuku nemělo smysl. Asistentka Nina Alexejevna Barbarašovová jim mohla nařídit náhradní lekci, ale takové věci obvykle nedělala a za to ji ctila nejenom 5. a 6. skupina. A Táňa, když přišla domů, zařekla se, že už žádným špatným vnitřním hlasům naslouchat nehodlá. Příště se raději nebude vyvyšovat nad ostatní.


1 říjen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202070477

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions