Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 31. Pivo na přednáškách

Jistěže jsme nebyli první, kdo se pokoušel zpříjemnit si nějak přednášky, aby byly zábavnější a rychleji ubíhaly. Tak to v životě chodí, že některé předměty jsou zábavné samy o sobě, a jejich přednášející jsou skvělí. Bývaly však i takové chvíle, kdy učitel dokázal „zabít“ i zajímavou látku tím, že vykládal slušně řečeno fádně a otravně. Pro takové předměty pak bylo bohužel typické, že jejich přednášející drakonicky trestali studenty za každou absenci na hodině. Právě tihle učitelé si brali ke zkouškám prezenční listinu a zadávali otázky na témata, která student „vypustil“. Takoví učitelé ovšem nepatřili k oblíbeným. Na jejich přednášky se chodilo, ale ne kvůli znalostem, ale kvůli čárce u svého jména. Navíc tihle nezábavní „účové“ dělali s oblibou namátkové kontroly prezence tak, že studenty vyvolávali podle jmenného seznamu. Na takové přednášky se zkrátka chodit muselo. Ale každý na nich dělal to, co se mu právě hodilo.

Tak třeba Péťa Kozlov si nosil na přednášky pivo „Žiguljovskoje“

a při troše štěstí i „Taježnoje“.



Naštěstí nebylo třeba chodit pro ně daleko. Když jsme studovali v prvním ročníku, pivo prodávali v bufetu v suterénu hlavní budovy. Později pivo u bufetu zmizelo, ale blízko hlavního traktu, tak sto – sto padesát metrů, byla „baňa“. A v bufetu té „baňi“ bylo pivo vždycky. Takže nedalo žádnou práci obtěžkat aktovku dvěma, třemi i čtyřmi lahváči, aby přednáška byla snesitelnější.

Péťa to dělal tak, že sundal naslouchátko z fonendoskopu a jeden konec ponořil do aktovky, kde stála otevřená láhev s pivem. Druhý konec si dal do pusy, kterou si zakryl rukou. Znáte sochu Rodinova „Filosofa“? Podobnost čistě náhodná! Péťa tvrdil, že s pivem jsou přednášky daleko zajímavější. Měli jsme tehdy ve zvyku měnit gumové modro-černé nebo červené hadičky fonendoskopu za hadičky od umělé ledviny nebo od jednorázových infuzí s krví. Přestože jedno i druhé bylo tehdy značně nedostatkové, studenti to vždycky nějak sehnali, a měnili gumové hadičky z fonendoskopů za tyhle. Tak příkladně i Péťa Kozlov říkal, že když si vyměnil hadičky, přednášky se pro něj staly příjemnějšími, protože příchuť gumy, která vzniká při vzájemném kontaktu hadičky s pivem, zcela zmizela. Je třeba říct, že Péťa měl brzy své následovníky. Nebudu mluvit o cizích, ale Voloďa Kardašov z naší skupiny také běhal před přednáškou do„bani“. Někdy se k nim přidali i Sláva Sizikov a Žeňa Romašov, ale to bývalo velmi zřídka, jenom když se ti dva mezi sebou hádali.

Když se nehádali, mívali při vyučování oblíbenou zábavu. Žeňa a Sláva spolu hrávali v alkoholickém opojení „na slovíčka“. Jestli si pamatujete, byla to taková jednoduchá hra. Vzali jste čtverečkovaný papír. Narýsovali jste čtverec deset na deset. Uprostřed jste napsali slovo ze čtyř písmen tak, aby dvě písmena byly souhlásky a dvě písmena samohlásky, např. vana. Potom jste střídavě přidávali po jednom písmeni tak, aby se z té skupiny písmen dalo sestavit slovo. A čím více písmen se v tom slově podařilo dát dohromady, tím více bodů hráč dostal. Řeklo by se, že šlo o banální zábavu. Kluci však při ní dokázali rozpoutat vášně, při kterých šly žerty stranou.

Jednou se stalo, že Žeňa, který byl na řadě, doplnil další písmeno a radostně napsal slovo „rasolnik“. Hned si také připsal 9 bodů (v ruštině má to slovo 9 písmen). Sláva mu začal rozvážně vysvětlovat, že slovo „rassolnik“ se píše s dvěma „s“. Jak z toho ven? Žeňa rozhodně nechtěl přijít o vítězství na dosah ruky. Zvláště, když se hrálo o oběd ve školní jídelně (v menze), a ten co prohrál, platil oběd vítězi. Bylo to jako v Monte Carlu nebo v Las Vegas. Krátce řečeno, Žeňa nechtěl ustoupit za žádnou cenu. Ukazoval zaťatou pěstí všem, které si Sláva pozval na konzultaci, a drsně jim vyhrožoval: „Nepleť se do toho, do čeho ti nic není!“

Sláva kategoricky odmítl přiznat Jevgenijovo vítězství, protože ve slově „rassolnik“ jsou zkrátka dvě „s“. Žeňka už to nevydržel a praštil Slávu pěstí se slovy: „Tady máš ty dvě „s“ v rassolniku!!!,“ až Sláva sletěl ze židle. Jasně, že Žeňa neuhodil Slávu do obličeje, ale do ramene. I to bylo ale nepříjemné. Naštěstí už také začala přestávka. Teď vám bude jasné, proč na jedné nebo dvou následujících přednáškách Žeňa i Sláva pili pivo, ale při výkladu seděli každý na opačné straně než Péťa a Voloďa.

Já jsem využíval čas trávený na přednáškách jiným způsobem. Někteří z nás dávali přednost tomu, že dělali něco ke svému užitku. Například já jsem rozmazloval svoje rodiče tím, že jsem jim každý den posílal dopisy a oni prakticky každý den ode mě dopisy dostávali. Tak právě tyto dopisy jsem psal do zásoby na přednáškách. Stíhal jsem toho docela dost! Vždycky jsem měl v aktovce zásobu dopisů, které jsem mohl hodit do schránky. Rodiče jsem potěšil novou zprávičkou a přednášejícího uspokojil svou přítomností na otravné přednášce.

21 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050394

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu