Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 21. RW

Stalo se, že z konzultace ke státnicím byl jeden z našich spolužáků odveden přímo na dermatologicko – venerologické oddělení. Je pochopitelné, že to pro nás byla událost. Samozřejmě, že jsme s ním všichni soucítili, ale byla to hlavně jeho osobní soukromá tragédie a pro nás přestala být brzy aktuální, neboť státnice byly přede dveřmi.

Vagramova manželka Galina byla na měsíc v nemocnici, a tak mi kamarád navrhnul, abych bydlel u něj. Je určitě zábavnější, když se připravujete na zkoušky ve dvou. Tím spíš, že i dříve jsme se učili společně. A jak se nám u zkoušek dařilo! Rád jsem souhlasil. Dá se říct, že jsme si s Vagramem skvěle rozuměli. Učení ve dvou mělo své výhody. Rozhodli jsme se, že jídlo si budeme připravovat hlavně doma, a jen když uděláme nějakou zkoušku, budeme chodit do restaurace a pořádně to zapijeme.


V těch dobách existovaly obchody „Kulinarija“ a tam jsme si kupovali polotovary: guláš, beff stroganoff, kotlety a podobně. Jako přílohu jsme pravidelně smažili velkou pánev brambor. Chutnaly báječně, protože jsme je dělali speciálním způsobem: brambory jsme oškrabali a umyté jsme je zabalili do utěrky a vysušili. Mezitím jsme na rozpálené pánvi rozpustili špek, pokrájený na menší kousky. Špek se škvařil, a když byl téměř průzračný, hodili jsme na pánev osušené brambory. Dál už to byla technická záležitost. Bylo třeba dávat pozor, aby se všechny kousky brambor osmažily dozlatova. Za pět až deset minut byly hotové, a potom jsme je zamíchali s předem ohřátým gulášem, nebo jsme si k nim dali beff stroganoff.

Musím se přiznat, že i když jsem byl téměř „hotový“ lékař, neuměl jsem současně používat nůž i vidličku. Nedokázal jsem prostě držet vidličku levou rukou. Vagram se tedy rozhodl, že mě to hezky rychle naučí. Souhlasil jsem. Učení bylo prosté: Vidličku do levé ruky, nůž do pravé a jez! Zpočátku jsem odcházel od stolu hladový, protože než jsem se porýpal v jídle, tak můj školitel, ten všivák, zatím všechno snědl sám! Když se přejedl, říkával: „Hlad tě naučí!“ Vagram zacházel s příborem přímo mistrovsky. Lze říct, že to nakonec dopadlo přesně tak, jak Vagram předpovídal. Takže mu nakonec mohu jen poděkovat. Musím poctivě přiznat, že to, co jsme nazývali přípravou na státní zkoušky, zůstávalo pouze u názvu této činnosti. Co jsme asi tak mohli dělat, když se nám v hlavě honilo: „Když tě učili šest let, ty myslíš, že tě teď vyhodí? To se nestane!“ Takovým myšlenkám jsme se nijak neprotivili. Bytná, u které Vagram bydlel, měla velkou knihovnu plnou detektivek, a tak jsme se s kamarádem pustili do čtení. Každý den jsme brali novou knihu a do noci jsme ji měli přelousknutou. Četli jsme v hromadné dopravě, po cestě na konzultaci, při obědě, zkrátka všude.

Jednou jsme se s Vagramem nějak octli v centru Kemerova mezi Ostrovského a Sovětskou třídou. Zjevili jsme se na ulici Vesenňaja přímo před venerologickým oddělením. Právě tam jsme mívali výuku. Učila nás Raisa Viktorovna, která měla u studentů přezdívku RV. A my, stejně jako tenkrát, když jsme spolu zvedali ze země cizí paní, jsme se nemuseli nijak domlouvat, jen jsme na sebe mrkli a zašli jsme do dispenzáře k Raise Viktorovně. Poprosili jsme ji, aby nám udělala RW. Nechtěli jsme jí vysvětlovat, že jeden náš spolužák... Řekli jsme prostě, že odjíždíme z Kemerova a že chceme odjet zdraví. RV se ze srdce usmála a říká, abychom jí prý nebalamutili, že jsme se neměli chovat jako kanci! RV si na delikátní výrazy nepotrpěla. Vzali nám krev a za nějaký čas jsme si vyzvedli hotové analýzy, které byly samozřejmě negativní.

V zásadě jsme se nebáli, že se nakazíme ve veřejných prostorách, protože jsme stoprocentně věřili slovům docenta V. V. Čikova, který nám na přednášce vyprávěl: „A on mi tvrdí, že se nakazil syfilidou ve veřejné sauně! To tedy musel hodně dlouho šoupat pérem po lavičce, aby chytil nějakou tu spirochétu!“

Vyzbrojeni lékařským potvrzením, přesněji řečeno výsledky z laboratoře, jsme obcházeli známé a jízlivě jsme se ptali: „Vy ještě nemáte RW?“ Takhle jsme několik lidí dohnali do laboratoře k odběrům. Státní zkoušky jsme s Vagramem udělali v pohodě. Dostali jsme každý jednu dvojku a zbytek známek byly jedničky.

10 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202041381

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions