Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 20. Skupina č. 118

Svoje vzpomínky na studentský život bych měl s ohledem na logiku věci začínat právě touto historkou. Nanejvýš by měla být zařazena na druhé místo, hned za esejí „Jak jsem se stal studentem“. Odedávna se na medicíně povinně vyučovaly cizí jazyky a studijní skupiny se podle toho dělily na anglické, německé a francouzské. Při rozřazování do skupin podle úrovně znalostí jazyka vyšlo najevo, že někteří studenti z odlehlejších obcí neměli ve škole z různých příčin žádný cizí jazyk. Bylo proto rozhodnuto, že vznikne skupina číslo 118, ve které se bude učit polovina studentů angličtinu a druhá polovina francouzštinu. Všichni budou začínat v souladu se studijním plánem od píky, tedy od samého začátku.

Valja Timošenkovová pocházela zrovna z takové díry, kde se vůbec neučil cizí jazyk a Žeňa Romašov patnáct let před přijetím na medicínu ukončil školu v Kyrgyzii v nějaké menší obci, kde byla pouze továrna na alkohol. Tihle dva se octli ve skupině č. 118 oprávněně. Ale jak se do skupiny dostal Oleg Sedyšev, který měl na vysvědční z angličtiny jedničku? Nebo již zmiňovaný Arkadij Bljacher z Kišiněva? Nebo Vagram Agadžaňan? A co teprve Taťána Jančilinová, která bydlela a studovala v centru Kemerova? Nebo Valera Kajgorodov a Kolja Kovalčuk? Také oni dva byli z Kemerova!

Jistě, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Myslím si, že člověk nemusí být zrovna velký koumák, aby mu došlo, že všechny lidi ze 118. skupiny spojovala jedna společná vlastnost: dobrodružné sklony. Ano, smysl pro dobrodružství a touha po něm. Vždyť kdyby se mě teď někdo zeptal, proč jsem se rozhodl jít na děkanát a prosit, aby mne převedli do skupiny číslo 118, asi bych těžko na to dokázal odpovědět. Přesto jsem šel a ani jsem se nebál toho, že kopie vysvědčení leží v mém osobním spisu. Logickou cestou docházím k závěru, že skupina č. 118 byla bandou intrikánů. Neříkám, že je to špatně. Vyznačovali jsme se nevšedními úsudky a rychle jsme chápali situaci. Vždyť jsme nebyli sami. Do téhle jazykové skupiny se chtěli dostat i jiní chytráci. Ukázalo se však, že my jsme zkrátka byli ti šikovnější. Tohle slovo bych zdůraznil. Abyste správně rozuměli, nebyli jsme chytřejší, ale podnikavější a čipernější, jestli chcete. Bylo to jako na nádraží. Ten, kdo zmeškal příležitost a nestihl to, měl prostě smůlu. Jak byste posoudili slova Naděždy Svěčnikovové: „Přečetla jsem tvoje skici a bylo mi líto, že jsem nestudovala ve Vaší skupině. Ty o všem vyprávíš tak vesele!“ Jak to posoudíte vy, milí čtenáři, to už je na vás.

Důkazem originálního přístupu naší skupiny je vlastní třídní fotoalbum, které jsme dali dohromady ve druhém ročníku před jarním zkouškovým obdobím. Pustili jsme se do toho za tím účelem, abychom dostali z kurzu angličtiny jedničky. Na vzniku alba jsme se podíleli prakticky všichni. Na katedře anglistiky se náš výtvor velmi líbil a jedničku jsme opravdu dostali. A teď přijde to hlavní. To album se především líbilo mně, protože jsem do něj vložil celou svou duši a prostě jsem ho zcela banálně z katedry ukradl! Kaju se!
Fotoalbum

10 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040405

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions