Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 47. Unus – jednička

Galina Petrovna Proninová, studentským národem zvaná „Oblikva“ (šilhavá), sice požívala u studentů patřičné úcty, avšak ani ona nemohla dosáhnout toho, aby na jejích hodinách seděli všichni tiše jako myšky a společně sborem opakovali „in nomine patris, et filii, et spiritus sancti...“ nebo „otium reficit vires“. Studenti dělali vylomeniny. Vyváděly nejrůznější kousky. Některé z nich byly pěkně zlomyslné. Avšak mladický maximalismus nám nedovoloval příliš kriticky hodnotit své činy, a tak jsme dělali i pěkně zlé kousky.

Jen si vzpomeňte na fyziologii ve škole! Určitě si pamatujete, jak jsme všichni studovali reflexy I. P. Pavlova a dělali na sobě pokusy se žárovkou a zakoušeli jsme ne vlastní kůži elektrický proud. Jistě si vzpomínáte, jak tam stál reostat. Proud byl minimální. V naší skupině dělal pokusného králíka Sláva Sizikov a my jsme do něj pustili 220V! Ovšemže souhlasím, že jsme byli hlupáci. Je mi jasné, že reakce na elektrický proud může být velmi individuální. Ovšem abychom k tomu dospěli, potřebovali jsme šest let studií a pak ještě čtyřicet let praxe. Kdo by o tom ale tehdy přemýšlet? Slávka tehdy spadl ze židle a my jsme se spokojeně chechtali, až jsme se lámali v pase. Nikdo z nás se Slávy nezeptal, jak se cítí. Prostě jsme vyváděli.

Tak a teď se vrátíme k Oblikvě. Na jejích hodinách se studenti díky její přísnosti zdokonalovali a tříbili své vědomosti. Ve 41. skupině, ve které studovali stomatologové, byl hoch z Ukrajiny přijmením Gudis. Nikdo si nepamatoval jeho jméno, a tak se mu říkalo zkrátka Gudis. Byl to skvělý kluk. Nikdy se s nikým nehádal a velkoryse snášel nejrůznější žertíky. Vypadalo to, že si za to může sám, protože se vždycky usmíval. V krajním případě jenom s klidem říkával, aniž by zvyšoval hlas: „Ano, ano, vás už jsem někde viděl...“ Stejně tak odpovídal dokonce i některým učitelům. Kluci se všemožně snažili přijít na původ jeho průpovídky. A jenom jednou... Když Gudis řekl tuhle větu učiteli z katedry tělesné výchovy V. J. Kononcevovi, když ho napomínal, za to, že přišel na výuku bez tělocvičného úboru. Kosťa Romašov na Gudise doslova zaútočil, kdepak asi mohl toho učitele Kononceva vidět? V té chvíli to už Gudis nevydržel a vybuchl: „V rakvi!“ Kosťovi spadla čelist. Propříště si už dal pozor, aby se nestal terčem podobných Gudisových reakcí!


V téže 41. skupině byl ještě jiný hoch, nebudu říkat jeho jméno, a pokud ho někdo ze čtenářů pozná, už to nebude můj problém. Tak tenhle hoch lezl do zadku všem učitelům a všemožně se jim snažil zalíbit. Bylo vidět, že učitelům bylo takové chování nepříjemné, ale onen dotyčný to nevnímal a možná, že to ani nechtěl vidět. A tak jednou Kosťa Romašov seděl na hodině u Oblikvy právě s tímhle nepříjemným týpkem a jakoby pro sebe přidělal ke Gudisově plášti (Gudis seděl před ním) tahák. Obkliva měla ve zvyku začínat vyučování opakováním okřídlených latinských rčení. I tentokrát jako obvykle navrhla, aby každý pronesl to, co si pamatuje. Kosťův soused spolkl udičku, která na něho byla nastražena. Velmi aktivně se začal hlásit, až samou netrpělivostí poskakoval na židli.



Vždy zachmuřená tvář Oblikvy, která v tu chvíli vypadala nepřítomně, kývla a řekla: „Prosím.“ A tenhle šplhoun vstává a zpěvným hlasem jako nějaký básník (měl za to, že tak to má Oblikva v oblibě), začal přednášet to, co měl Gudis napsáno na zádech (o čemž Gudis pochopitelně nevěděl). „Gudis, Gudis – femininum...“ Posluchárnou proběhl lehký smích a Oblikva upřela zrak na odpovídajícího. Gudis se ani neotočil a jen zabručel: „Ano, ano, tebe už jsem taky někde viděl...“ Odpovídající si ničeho nevšiml a dál pokračoval v předčítání z lístku: „Fortuna non penis in manus non recipe“ (promiňte pokorně za prominutí, ale nemohl jsem vypustit slova z písně).

Odpovídající zmlknul a Oblikva zcela nevzrušeně: „Unus, jednička.“ To byla v ruské škole nejhorší známka. Tady už to skupina nevydržela a začala se chechtat. Ten smích byl tenkrát až hysterický a Oblikva vyhlásila pětiminutovou přestávku na uklidnění.

Námět tohoto příběhu laskavě poskytl K. D. Romašov.

21 srpen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060372

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions