Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 77. Tři písmena

Všichni, nebo prakticky všichni, kteří kdysi studovali na vysoké škole, považují tuhle dobu za nejlepší léta svého života. Ještě aby ne! Mládež vyletí na svobodu z přísných školních lavic a konečně unikne i z péče starostlivých rodičů. Je všeobecně známo, že osmdesát i více procent budoucích vysokoškoláků se projevuje už na základní škole značně kreativně ve vymýšlení různých lotrovin. I ti nejhorší chuligáni s mizerným prospěchem někdy nemohou trumfovat ty bystřejší hlavy v provádění různých žertíků a zlomyslností. Ty jsou příznačné hlavně pro dobu vysokoškolských studií. Darebačinky a lumpárničky, které si studenti navzájem provádějí, se nedějí z nějakých zvláště zlých a zákeřných úmyslů. Často to ovšem vypadá právě naopak. Nová rošťárna je však jen důsledek bujných emocí a přemíry energie. Sám strůjce takového kanadského žertíku to považuje za náramnou zábavu a rád do ní zapojuje i další škodolibé kumpány. Zatímco tomu, kdo se stal terčem zábavy, moc do smíchu nebývá. Ale potom se často musí řešit spousta malérů, aby se důsledky nějakého kanadského žertíku minimalizovaly.

Pokud se nějaký student stane objektem zábavy spolužáků, může z toho vzniknout opravdu velký problém. Vasilij (prosil mě, abych neuváděl jeho příjmení) nepatřil k těm, které by si pořád někdo dobíral a dělal jim různé žertíky nebo si z nich dělal dobrý den. Byl to seriózní student. V medicíně spatřoval své poslání. Už v prvním ročníku si přivydělával jako ošetřovatel u záchranky. Když zrovna nebyl žádný výjezd a sestřička s lékaři odpočívali, Vasilij neztrácel čas a využíval každou volnou chvilku k přípravě na vyučování. Rád opakoval, že když nastuduje pouhou jednu stránku, tak už mu to nikdo nevezme. Dá se říct, že u záchranky měli Vasilije rádi, krmili ho kotletami a „Doktorským salámem“. Student Vasilij si ničeho neodříkal. To bylo místo, kde byl oblíbený. Ale mezi spolužáky v institutu poněkud vyčníval. Ne snad, že by se až tak skvěle učil. Studoval systematicky a snaživě. Ukázalo se navíc, že Vasilij má talent na kreslení.

Jak je známo, v prvním ročníku medici studují biologii. Když jsem studoval já, vůbec jsem nechápal, proč nás nutili kreslit do sešitu tarakány, štěnice, klíšťata a podobnou havěť. Co, nutili! Měli jsme to jako povinnou součást předmětu. Museli jsme malovat nejrůznější buňky s protoplazmou. Co bych to dál rozvíjel, jistě si to sami dobře pamatujete. Upřímně přiznávám, že technicky jsem s tím neměl žádný problém. Kreslení mi šlo a učitelé mě chválili. Ba co víc, v prvním ročníku jsem bydlel společně s Ilgamem Gasanovem v Kirovské čtvrti poblíž městské policie. Měli jsme kliku, že se nám tam podařilo získat podnájem jednopokojového bytu. Rozdělili jsme si některé povinnosti. Ilgam tehdy studoval na sanitárně – hygienické fakultě. A já jsem kreslil ty broučky a švábíky nejenom pro sebe, ale i pro něj. A on za to pěkně smažil brambory nebo uklízel byt, když byla řada na mně.

Ani Vasilij neměl problém s kreslením. Na jeho buňky bylo radost pohledět. Sice to nebyla žádná „Devátá vlna“ od Ajvazovského, ale vypadalo to krásně a byl v tom cit. Vasilij se jednou dostal do pěkné bryndy. Jeho spolubydlící se jmenoval Michail. Byl to prima kluk, ale rád dělal neuvěřitelné zlomyslnosti. Míša si na škole pořád z někoho utahoval, a pak se musel po takových opakovaných žertících schovávat. Svou zábavu si ale neodpustil. Vždycky Vasilovi s gustem vyprávěl, jak se mu podařilo zase někoho doběhnout. Svého spolubydlícího ala šetřil a ze svých hrátek ho vynechával. Až jednou, den před zápočtem, když si Vasilij dával do pořádku svůj sešit z biologie... Michal se už neudržel. Inu darebáka může napravit jen šibenice. Vásja už končil s úpravami v sešitě, když si vtom si musel na chviličku odskočit. Hned jak kamarád vyšel ven, Míša popadl nějaký blok, vytrhl z něj list a přes celý papír napsal velmi sprosté slovo na tři písmena. Rychle tu pikantní přílohu vložil doprostřed Vasjova sešitu.


Ráno se Vásja v klidu sebral a vydal se pro zápočet k Taťáně Kuzminičně Solovjovové. Je pravda, že málem zapomněl, že má ten vylepšený sešit vzít s sebou. Nic nenaznačovalo tomu, že by se mělo stát něco špatného, dokud Solovjovová nezačala listovat v sešitě. Jak už tak funguje zákon schválnosti, těsně před Vasilijem dělal zápočet jeho spolužák a Taťána Kuzminična obrátila jen tři, čtyři stránky a hned mu podepsala index. A u Vasila jako na potvoru systematicky otáčela list po listu, jakoby něco hledala. A v životě platí, že kdo hledá, vždycky něco najde.

Asi někde uprostřed sešitu Solovjovová najednou celá vzplála a po tvářích se jí rozlil ruměnec. Vásja si tehdy dokonce hříšně pomyslel, že zkrásněla a že jí to s těmi červenými tvářemi ještě víc sluší. Ale Solovjovová neuměla číst myšlenky, jenom prudce sklapla sešit a podala ho Vasilovi. Odměřeně přikázala: „Všechno překreslit a zítra ráno ke mně.“ Na Vasjovy otázky co, proč a nač vůbec nereagovala. Jestliže ráno šel Vasja na zápočet kurážně, tak cestou zpátky se sotva motal. Vůbec nemohl pochopit, co té Solovjevové přelítlo přes nos. Zdálo se mu přece, že mu vždycky dávala najevo své sympatie. Doma Vasilij nahlédl do sešitu a nalezl onu přílohu se třemi písmeny. „To ten hajzl Michail“, pomyslel si a už se chystal, že spolubydlícímu rozbije ciferník. Ale i tady ho čekalo rozčarování. Michail odešel na noční službu pro jistotu podstatně dřív, protože předpokládal, že si to s ním Vasilij bude chtít vyřídit ručně.

Celou noc chudák Vasilij překresloval sešit a ráno odešel k T. K. Solovjové. Našel ji v kabinetě a podal jí svou celonoční práci. Jen co tam vstoupil, všiml si, že se na něj všichni učitelé dívají velmi pozorně. Taťána Kuzminična prolistovala celý sešit a pronikavě se na nebohého studenta zadívala. „Vasjo, a kde je příloha? Tys ji někde ztratil?“ V té chvíli Vasilij zčervenal jako vařený rak, a všichni co byli v kabinetě, se rozchechtali na celé kolo. Vzpamatoval se, až když ho Taťána Kuzminična požádala o index, aby mu ho podepsala.

Námět tohoto příběhu laskavě poskytla Natália Biserovová.

26 říjen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202070528

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2024
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions