Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 49. Tři tablety aminazinu

Je celkem pochopitelné, že psát nějaké příhody, ve kterých figurují představitelky té krásnější poloviny absolventů KGMI z roku 1972, je složité a riskantní. Když jsem vzpomínal na svoje ročníkové spolužačky z lékařské a sanitárně – hygienické fakulty, vybavil se mi kalambúr strýce Kolji Fomenka, který jsem slyšel v „Ruském rádiu“: „Slabší polovina lidstva je silnější, než silná polovina zejména z důvodu slabosti silnější poloviny k polovině slabší.“ Dobré, že? A já mám strach, abych se kvůli své slabosti pro slabší polovinu nějak té slabší poloviny nedotkl. Dal jsem se ale na vojnu, tak musím bojovat. Bude to kratinká esej o zkouškách. Zkoušky jsou nevyčerpatelnou studnicí témat a námětů. Tak tady máte ještě jeden z nich.

Přesná polovina skupiny „NASNANE“, která byla v těch dobách mezi studenty populární, tedy Naďa Nagorová, Nataša Androchanová a ještě jedna jejich kamarádka ze sanitárně hygienické fakulty, jménem také Nataša (promiňte, ale příjmení uvádět nebudu), se připravovaly ke zkoušce z farmakologie. Braly to vážně, a jak se dnes říká, aplikovaly i nějaké inovace. Na všechny stěny v pronajatém bytě v ulici „Aročnaja“ si rozvěsily papírky, na kterých byly obtížně zapamatovatelné vzorce preparátů. Místo „Dobré jitro!“si vzájemně předříkávaly nejvyšší jednorázové dávky různých preparátů. Například Naďa zdraví Natašu, která se právě probudila: „Natašo, jaká je nejvyšší jednorázová dávka 0,1% atropinu u dětí od 4 do 7mi let?“ A jako odpověď zaznělo: „Naděnko, jestli mě neklame paměť, tak 0,1mg na rok života. A ty mi řekni, jaká je nejvyšší jednorázová dávka menadionu natriumbisulfidu 1% r-v?“ Odpověď se ozvala zvesela: „Natašo, nemůžeš se mě zeptat na něco složitějšího? Vždyť jde o stejné množství, 0,1mg na rok života. A pak se kamarádky odešly „učit na doktory“. Moc se nesmějte!

Každý si vymýšlí nějaké své inovace, když je přesvědčený, že mu to pomůže. V tomhle triu – ½ NASNANE + Nasťa byla právě Nataša slabým článkem. Sama v té době cítila... Co cítila? Ona si tím byla jista. U Nataši ze „sanhygu“ se v hlavě všechno pomotalo. Svědomitě se snažila zapamatovat si všechno, o čem mluvily Naďa i Nataša, ale v hlavě bylo všechno pomíchané a něco se tam snad i zlehka ozývalo. Možná to byla jen píseň „Je slyšet zdaleka znění rolniček...“ Nataša byla rozzlobená a podrážděná zároveň. Došlo k tomu, že Naďa i Nataša měly mít zkoušku v ten samý den jako Nataša ze „sanhygu“. Její zkouška ale začínala dřív. Holky se snažily, jak mohly, dodávaly jí odvahy a chtěli jí rozptýlit a odvést do školy. Ale ona se stejně otočila ve dveřích a říká: „Nic si nepamatuju. Jsem úplně dutá.“ A odešla.

Obě zpěvačky složily zkoušku úspěšně. Asi teď čekáte, že vám řeknu, co dostaly, ale já to neudělám. Ať to zůstane tajemstvím. Udělaly to a basta! Byly spokojené. Při návratu domů do „Aročné“ si vesele povídaly. Nataša ze „sanhygu“ už byla doma a spala. Holky šly za ní a zkoušely jí probudit. To ale nešlo. S obavou k ní přičichávaly, ale nic necítily. Pomyslely si, že je asi přetažená, a nechaly ji spát. K večeru k nim přiběhla spolužačka Nataši a ptá se, zda se jí něco nepřihodilo, protože nedorazila na mejdan, který pořádali u příležitosti zdárného zdolání zkoušky z farmakologie. Holky se tedy dozvěděly, že Nataša dostala „čtyřku“ a že zkoušku udělala celá jejich skupina. Teď právě všichni vesele oslavují tu báječnou událost studentského života, jakou je hotová zkouška z farmačky. V tu chvíli dostala Naďa i Nataša pořádný strach. Třásly s kamarádkou, třepaly s ní, plácaly ji po tvářích a nakonec ji přece jen probudily. Donutily ji něco sníst a daly jí napít čaje.

Nataša ale byla prakticky nekontaktní a okamžitě znovu usnula. Holky hořely zvědavostí, ale celou historii o tom, jak Nataša dělala zkoušku, se dozvěděly až následující ráno. Jako obvykle šla Nataša na zkoušku hladová. To byla její tradice. Pamatujeme si, že se stresovala, že si nic nepamatuje, a že jí z toho zvoní v hlavě. Když dorazila na katedru, všichni studenti si všimli, jak se bojí. Někdo z nich, nepamatovala si ale kdo, jí navrhnul, aby si vzala tři tabletky aminazinu! Jistě si pamatujete, že Nataša šla na zkoušku nalačno!

Vždyť to byla zkouška z farmakologie a člověk by tedy měl vědět, že v jedné tabletě nebo dražé aminazinu může být 10mg, 25mg, 50mg nebo 100mg účinné látky. Pak si to sečtěte. Mohla si vzít najednou 30mg, nebo taky 300mg! Hodilo by se najít toho darebáka, a jak rád říkal Badri Lipartija: „Zabiju to ho...o!“, ne ho snad zabít, ale jistojistě mu rozbít hubu. Vždyť Nataša si vzala ty tabletky, aby se uklidnila, a doslova okamžitě poté odešla na zkoušku.

Všechno bylo jako obyčejně. Vešla, vytáhla si lístek, sedla si a pustila se do přípravy. Dokud otáčela hlavou, cítila se celkem normálně. Potom se pokoušela přečíst lístek, ale řádky jí začaly plavat před očima. Co bylo dál, si Nataša pamatuje jen útržkovitě. Šla odpovídat a točila se jí hlava. Když začala mluvit, jazyk se jí pletl. Všichni se kolem ní seběhli. Zkoušející pochopili, že je jí velmi špatně, a rozhodli se, že jí dají čtyřku a pošlou jí hřích nehřích s pánembohem domů. Ať si ten hřích probere se svým svědomím. Natalija si nemohla nijak zřetelně na tenhle moment vzpomenout. Nepamatovala si vůbec na to, jak šla domů, jak si lehla, že jí holky večer vzbudily a dávaly jí jíst a pít.

Jistě, mohlo to skončit tragédií! Kdyby tak Aleutskij znal příčinu Natašiných zdravotních problémů, těžko by dopustil, aby odešla s bezpracnou čtyřkou. Jak vidíte, nebylo zbytečné, když Naďa a Nataša budily ráno jedna druhou otázkami, jaké že jsou maximální jednorázové dávky preparátů!

Námět této historky laskavě poskytla N. K. Svěčnikovová

23 srpen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060384

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu