Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 96. POPA
O Žeňovi Romašovovi se píše vždycky snadno. Ať začneme vzpomínat na jakýkoli úsek ze studentského života, vždycky tam bude Žeňa nějak figurovat. Buď jako aktér, nebo v krajním případě alespoň jako účastník. Nedokázal by jen tak někde pasivně přihlížet. Jeho horkokrevná nátura mu to nedovolovala. A právě události, o kterých vám teď chci vyprávět, se v žádném případě nemohly obejít právě bez něho.
Uskutečnilo se následující: Někdy ve třetím ročníku jsme v naší skupině utvořili tajné společenství. Jeho členem se ale nemohl stát každý. Aby byl někdo přijat do spolku, musel se o to nějakým způsobem zasloužit. Naše skupina se od těch ostatních na lékařské fakultě odlišovala tím, že u nás studovali převážně kluci. A ne tak ledajací kluci, ale opravdoví pohlední chlapi. Vždyť těžko může někdo popřít, že by Akraša Bljacher nebyl krasavec. Proto mu také přezdívali „zrzavý donchuán“. A když k tomu připočítáte, že byl společensky velmi obratný a znal horu anekdot, tak si jistě umíte představit, že by se dal v jakékoli společnosti jen těžko přehlédnout. No a Vagram Agadžaňan? Vysoký, statné tělo, sympatická tvář a navíc záměrně zdůrazňovaný kavkazský akcent. Dokázal být originálním společníkem u každého stolu. A co Žeňa a Sáša Salmajer? Dá se říct, že naši hoši budili zaslouženou pozornost ve skupinách, kde bylY dívky v převaze a mladých mužů se jaksi nedostávalo. A tyto dívčí skupiny zvaly naše kluky na večírky, pořádané při nejrůznějších příležitostech. Mohly to být něčí narozeniny, ukončené zkoušky, hotové zápočty atd. Bylo pravidlem, že se na takových večírcích přihodilo vždycky něco zajímavého a vzrušujícího. A my jsme se mezi sebou domluvili, že si budeme vzájemně takové historky sdělovat. Ba co víc, pořádně je převyprávíme. Nikomu nešlo o to zapsat jen nějaký obyčejný záznam. A tehdy Žeňa dostal nápad vytvořit v naší skupině onen tajný spolek a nazvat ho „POPA“ (česky ZADEK), což po rozšifrování znamenalo „Podpolní Organizace Pijanů a Alkoholiků“. Tehdy jsme si ještě neuvědomovali plný význam slova „alkoholik“, ale to slovo se nám líbilo a vztahovali jsme ho na sebe bez jakýchkoli postranních úmyslů.

Je pravdou, že od začátku až do rozpadu našeho spolku se názory na název dost různily. My s Vagramem jsme si mysleli, že lepší a v každém případě zvučnější by bylo místo „podpolní organizace pijanů a alkoholiků“ používat název „Žalostná Organizace Pijáků a Alkoholiků“ (v tomto případě by to slovo znamenalo „prdel“, prosím za prominutí), protože v těch dobách naše zkušenosti s alkoholem nebyly nikterak bohaté a daly se označit spíše jako žalostné. Námi prosazovaná zkratka by pochopitelně zněla mnohem výrazněji, než pouhá „POPA“, ale octli jsme se s Vagramem v menšině. Dalšími členy skupiny byli Žeňa Romašov, Arkaša Blajcher a Olja Pticinová (skutečně mezi nás patřila i dívka), a ti všichni byli proti novému názvu. Můj a Vagramův nápad jim nekonvenoval.

V restauraci „Kuzbass“ nebo v pozdějších dobách v kavárně „Sovremennik“ jsme trávili bezpočet hodin probíráním a přetřásáním téhle otázky z jedné i z druhé strany. Na těchto společných schůzích našeho spolku jsme si vymýšleli různé pádné důvody pro a proti a pronášeli je v podobě nejrůznějších přípitků.

Přesto jsme však nedosáhli konsenzu. Já jsem s Vagramem dokonce vymyslel lest. Už v této době, kdy komunistická ideologie existovala jen jako ústní folklór, jsme se demokraticky podřizovali většině. Na druhou stranu jsme ale využívali demokratického práva říkat svůj názor a uplatňovat ho všemi zákonnými způsoby. Tak jsme tedy s Vagramem vymysleli zákeřný plán. Naše schůzky se konaly v restauraci nebo na nějakých jiných místech. A na tyto schůzky jsme začali zvát i nečleny komunity. Snažili jsme se je přimět k tomu, aby vyjádřili svůj názor na název. A bylo příznačné, že „žalostná organizace“ a příslušná abreviatura měly u pozvaných větší úspěch.

Darebák Žeňka nebyl tak úplně proti tomu, abychom zvali nečleny, ale kategoricky vystupoval proti přejmenování skupiny. Také nesouhlasil s tím, abychom nečleny zasvěcovali do vnitřních záležitostí spolku. V tom byl docela zabýčený, zato my s Vagramem jsme chtěli, aby o naší „POPĚ“ věděli na lékařské fakultě všichni. Svoje zprávičky o mejdanech jsme si nepředávali na seminářích, ale na přednáškách. Byl jsem z nějakého důvodu stoprocentně přesvědčen, že bude všechny zajímat, co na těch lístcích je. Nepamatuji si obsah všech našich drbů na sto procent, ale ty nejvýraznější mi v paměti utkvěly. Namohu vám ale prozradit, co jsme tam o ostatních psali. To je soukromá záležitost. Psali jsme to pochopitelně s lehkou nadsázkou, abychom se trochu vyvýšili nad ostatní. Na každý pád na sebe otevřeně přiznávám, že jsem si s chutí vymýšlel. Ne, nelhal jsem. Jenom si trošku přidával. Bral jsem to jako dobré koření. Jídlo se dá jíst i bez něho, ale když je okořeněné, chutná daleko lépe. Vagram si také trochu vymýšlel, zato Žeňka nikdy. Když mě přistihl při lži, neustále do mě rýpal. Vždyť právě kvůli jeho tvrdohlavosti se ale „podpolní organizace pijanů a alkoholiků“ po ukončení našich studií v roce 1972 rozpadla. Jen si představte, jaký efektní název by měla tahle esej, kdyby se ta abreviatura názvu doopravdy změnila!
7 leden 2012
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202081701
k obsahu ↑