Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 81. Šprýmař
„A roky letí, naše roky jak ptáci letí.A my nemáme kdy ohlédnout se zpátky...“
- zpívá se v jedné písni

To je krásná píseň, tryská ze srdce. A nejvíc ze všeho se mi líbí, když ji zpívá Mark Berněs. Že nám žití nedává možnost vrátit čas zpátky, to je ovšem dobře, protože někteří by určitě chodili pořád dokola. Avšak malé ohlédnutí... Je dobré ohlížet se za sebe, o tom není pochyb. Už jenom proto, abychom viděli, co jsme za ty minulé roky udělali, a také abychom zhodnotili, čeho se máme vyvarovat v budoucnosti. Tak mi jen řekněte, jestli jsem mohl v sedmnácti letech, nehledě na to, že mne přijali na medicínu, být takový hlupák a předpokládat, že ten tehdy ještě mladý asistent katedry anatomie Michail Ivanovič Zolotuchin se jednou stane věhlasným vedoucím této katedry? Na to jsem tehdy vůbec nepomyslel. To už je ale popsáno v eseji „Anatomie“, kam to také patří. Kdybych tak mohl vidět do budoucnosti a spatřit v tom hubeňoučkém až astenickém mladém asistentovi toho budoucího zubra anatomie, kterým se Michail Ivanovič stal. Já přece nejsem žádný Messing. A on se nakonec stal živou legendou. Všechna čest a chvála! Stejně jako v dobách minulých, mají studenti rádi své vyučující až tehdy, když udělají zkoušku a známka je bezpečně zapsaná v indexu. Ale do té doby...

Když se dnes ocitám jako pacient u stomatologických odborníků, musím Michailu Ivanoviči zatleskat. Co zatleskat. On by si zasloužil bouřlivý aplaus přecházející v ovace ve stoje, jak to bylo za starých časů na stranických sjezdech. Ale abych o Zolotuchinovi řekl, že je šprýmař, to by mi nejspíš pusa upadla. „Postrach katedry anatomie“, jistě, ještě dnes bych mu s chutí přivázal něco ke dragounu u pláště za ty jeho ukrutnosti. Tím to však neskončilo. Skupina dostala zápočty a nastávají minuty, kdy už jsou všichni klidní a spokojení, loučí se s učitelem a plánují, kde oslaví udělení zápočtu z anatomie, zda to bude v restauraci „Sovremennik“, nebo v bytě vedoucího skupiny. A v tom se otevřou dveře do posluchárny a nějaký student křičí: „Zolotuchin dělá vizitu“ a rázem mizí. A doslova za minutu vchází M. I. Zolotuchin. V době jeho studií v Kemerovském státním institutu, byl vedoucím katedry anatomie proslulý „Faradey“, občanským jménem Timofej Fadějevič Ryžkov, který bez minulosti vyhazoval z výuky studenty, kteří neměli na hlavě zdravotní čepici. Když měl student pomačkaný plášť, křičel na něj: „Na šachtu s tebou!“ A na dívky volával: „V tomhle můžeš tak leda do stánku s pivem!“ To bylo pro strašného „Faradaye“ typické. Ne nadarmo v Oděse říkají, že opakovaný vtip není vtipem.


Námět této historky mi laskavě poskytla Irina Čerkas – Tykvinová
10 listopad 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202070543
k obsahu ↑