Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 53. Trojí dík

Když jsem byl studentem, někdy se u mě objevovaly a nejen objevovaly, ale i projevovaly dobrodružné sklony. Dalo by se říct, že v naší rodině, u mých rodičů nic takového nebylo, ale já... Vzpomínáte si na tu humoresku Michaila Jevdokimova? „Červená huba. Otec ji nemá červenou, ale já ji mám takovou červenou...“. Tak u nás to bylo podobně. Vždyť jak jinak by se měly nazvat moje činy, než dobrodružství? Posuďte sami.

Už si nepamatuju, jestli to bylo ve druhém nebo ve třetím ročníku, kdy jsem já, ateista z nezralého přesvědčení, napsal dopis Patriarchovi moskevskému a vší Rusi Alexeji I. (Vtipné je, že mě moje babička Praskovja Michailovna tajně pokřtila, aby rodiče nevěděli).

Prosil jsem ho, aby mi dal požehnání k lékařské praxi. A taky jsem dostal odpověď. Jeho Přeosvícenost samozřejmě pochopila, že jsem ateista, ale přesto mi požehnal a naléhavě mi doporučoval, abych přišel do chrámu do náruče boží. Ale moje lehkomyslnost i ateismus kolem nás mi nedovolili poslechnout doporučení Alexeje I. až do nastolení patriarchátu Alexeje II. Nevím, jak nazvete můj čin, ale já ho považuji za dobrodružství.

A tady máte druhý projev dobrodružství sklonů. Bylo to někdy blíž ke konci studií v institutu. Medailistkou mistrovství světa v krasobruslení žen byla tehdy německá krasobruslařka Kristine Errat a já jsem uzavřel sázku, že jí napíšu dopis i s prosbou o autogram. Vzpomínám si, že jsme s Arkašou Bljacherem vyzvedli její odpověď na hlavní poště, a dál si pamatuju, že Jakov Davidovič Vitebskij – chirurg, doktor lékařských věd, profesor, zasloužilý lékař RSFSR a navíc filatelista, hleděl obdivně na tu obálku s uměleckou známkou NDR v době, když už jsem po dokončení studia pobýval u Vitebského na praxi. Společně s Arkašou jsme tam tehdy tu obálku přinesli, abychom se pochlubili. Arkaša mi totiž řekl, že Jakov Davidovič je vášnivý filatelista. Pamatuji si, jak jsem tehdy tu známku velkoryse daroval Vitebskému spolu s tou obálkou. Takže i to, že jsem se obrátil na Kristinu Errat s takovou žádostí, považuji za čisté dobrodružství.

Nyní, při vzpomínání na mládí, jsem se opět dostal na šikmou plochu dobrodružství, neboť se mi zachtělo ještě více zpopularizovat moje „Žertovné eseje“. Ano, tušíte správně! Napsal jsem dopis do redakce novin „Medik Kuzbassu“ a navrhl jsem, aby vytvořili rubriku „Žertovné eseje absolventa z roku 1972“. Byl jsem upřímně přesvědčený, že tato témata budou zajímat i současné studenty, a že jeden, dva, nebo tři eseje v jednom čísle mohou být docela zábavné a přidají trochu lehkého humoru k odborné části periodika. A jak už to tak obyčejně chodí, dopis přišel do jiných rukou, než jsem chtěl. Naštěstí se dostal k člověku, kterému se „Žertovné eseje“ líbily. Chtěl bych se s vámi podělit o část jeho dopisu, adresovanému mně:...


„...Když jsem si přečetl „Eseje“, mohu Vás ujistit, že Vaše historky zaujmou důstojné místo v almanachu Alma mater. Měl jsem tu smělost umístit na stránkách lékařské fakulty malinkou upoutávku na kompletní text Vašich „Žertovných esejí“. Poslal jsem také kopii Vašeho elektronického dopisu redaktora „Medika Kuzbassu“ Olze Petrovně Tarasovové.“

Tak teď už nezbývá než čekat, co na to řekne Olga Petrovna Tarasovová. I když možná zamítne mou myšlenku na samostatnou rubriku, jsem přesto velmi spokojený, že jsem se seznámil se Sergejem Vladimirovičem Černem. S radostí jsem mu vyslovil trojí dík. A jeho důvod nechť zůstane naším společným tajemstvím.

31 srpen 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060422

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2023
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions