Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Má manželka Nataša mi navrhla, abychom moje narozeniny oslavili v tomto roce v Paříži. Já jsem samo sebou souhlasil. Jednak jsme už dávno v Paříži nebyli, a jednak je slovo manželky pro mne zákonem!Vybrali jsme si hotel Marriott na Elysejských polích. V Paříži se nachází celkem čtyři hotely toho jména, ale v tomto na Champs-Élysées jsme bydleli, když jsme byli v Paříži naposled. Hotel se nám líbil, pokoje byly báječné, obsluha skvělá, jídlo v restauraci vynikající. A tak jsme se rozhodli, že nebudeme složitě vybírat, abychom nepřebrali. Jak jsme si řekli, tak jsme udělali a 23. září jsme přiletěli do Paříže.
Buď pozdravena, Paříž! Je pravdou, že za těch 12 let, které uběhly od našeho prvního příjezdu do tohoto města nad Seinou, se mnohé změnilo, ale bohužel nikoliv k lepšímu. Ne, nebudu vás strašit a psát o nějakých nepříjemných věcech. Starosti jsou starosti. Chci jen podotknout, co je zjevné na první pohled. A sice, že v Paříži přibylo lidí, ale zdaleka ne Francouzů. A náš milovaný Montmartre, neboli „Mon – Mon“, jak ho nazývá hrdina jednoho známého filmu, jsme s Natašou nepoznávali. Když jsme přijeli v roce 1999 do Paříže poprvé, bydleli jsme v hotelu na Montmartru. Jaký jen byl tehdy kouzelný! Ty úzké, křivolaké a čisté uličky, maličké obchůdky, které lákaly a přitahovaly až tak, že jsme se v nich jednou s Natašou úplně zamotali.
A co teprve bazilika Sacré-Cœur na Montmartru? Pamatujete si na film „Okno do Paříže“? To překrásné schodiště, kde tak ráda sedávala a sedává zamilovaná mládež? Dnes je to místo zavaleno odpadky. A vůbec celý Montmartre se proměnil v něco po čertech divného. Stále častěji slyšíte „Salom“, než „Bon jour“. A kolik přibylo v ulicích Paříže žebráků! I když se tu objevovali i dříve, byli to alespoň Francouzi.
Vzpomínám si, jak jsme se tehdy při naší první návštěvě smáli, když jsme uviděli na rohu Elysejských polí a ulice Boutie žebráka, vedle kterého stála z poloviny vyprázdněná láhev šampaňského, a on sám cosi prozpěvoval zvonivým hlasem. V dnešní době je tam žebrajících lidí daleko víc, a často jsou to lidé tmavší pleti, kteří navíc přemýšlejí po svém a na ulicích otravují turisty a snaží se je alespoň nějak obelstít.
Na 25. září jsme si s Natašou naplánovali bohatý kulturní program. Chystali jsme se, že se projdeme pěšky po Elysejských polích a uděláme si procházku po Tuilerijských zahradách. Poté jsme chtěli zajít do Louvru a vše zakončit návštěvou chrámu Notre - Dame a projížďkou po Seině. Můžete mi říct, proč se nám celý den honil hlavou známý otřepaný vtip, ve kterém probíhá dialog mezi Avdoťjí Nikitičnou a Veronikou Mavrikievnou, kterým není jasné, zda je řeč o koupání v Seině, nebo o zcela jiné, erotické záležitosti odehrávající se v seně... Přehrávali jsme si ho ten den mnohokrát, jako gramofonovou desku.
Cestou k přístavišti jsme nemohli minout „Most zamilovaných“. Tím spíš, že jsem to naplánoval už dřív a vzal jsem s sebou nevelký zámeček. Ten jsme přidělali a zaklapli, jak se to obvykle na takových místech dělá. Pak jsme se s Natalkou políbili a pokračovali dále k přístavišti. Věřte nevěřte, po této rituální proceduře naše únava zmizela jako mávnutím proutku. Čile jsme se nalodili, vystoupili na horní palubu a spokojeně jsme strávili čas na lodi povídáním a rozebíráním toho, kdo z těch dvou měl vlastně pravdu a zda to bylo v Seině nebo v seně. Avdoťja Nikitična nebo Veronika Mavrikievna?
Bylo to maso „vagu“ a bylo opravdu vynikající! Natálka mlčela, ale já jsem cítil, že na pokoji dostanu co proto. Natahoval jsem večeři, jak se dalo. Číšník pochopil, že tady už nic nezmůže, a tak nám vesele nosil jídla a vyměňoval příbory. Večeře skončila v dobrém. Zavěšeni jeden do druhého jsme prošli přes halu k výtahům. Až na pokoji mi Natalka vytmavila, že kdybych neměl zítra ty narozeniny, řekla by mi od plic, co si o mně myslí. Tím byl incident smeten ze stolu.
Následující den jsem sice povečeřel ve vycházkovém obleku, ale ten byl také pěkný. Celý narozeninový den jsem už přežil bez zvláštních příhod. Dvacátého sedmého září v sedm ráno už jsme jeli na letiště a s sebou jsme si vezli jeden kaštan, který jsme našli na Elysejských polích. Dodrželi jsme naši tradici, přivézt si z každé návštěvy Paříže kaštan. Sladká Paříži! Těšíme se na nové setkání.
29 září 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202070457
k obsahu ↑