Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 38. Snubní prsten
Možná bude sporné tvrdit, že naše Táňa Jančilinová je podobná známé sovětské filmové herečce a jmenovkyni Taťáně Doroninové. Jeden z hrdinů našeho příběhu byl o tom přesvědčen už v onom roce 1968 a je o tom přesvědčen stále. Taťána byla docela urostlá, měla krásnou postavu a milý obličej, prozářený úsměvem. Byla samozřejmě velmi atraktivní, a navíc ještě blondýnka. Přičemž nebyla vůbec blondýnkou v tom smyslu, o jakých se dnes s oblibou žertuje. Když se mluvilo o podobných ženách, jako byla Taťána, můj „báťa“ vždycky dělal rukama příznačné zvlněné gesto, které naznačovalo křivky postavy.
Je jasné, že se Taťána mužům líbila. Není žádný div, že se do ní zamiloval i Kosťa Romašov, mladší bratr Jevgenije Romašova z naší skupiny. Nebudu posuzovat, zda to bylo dobře či špatně, ale Kosťa byl dost nesmělý. Dlouho ten svůj cit ukrýval v sobě, ale pak to nevydržel a svěřil se staršímu bratrovi. Co se týče záležitostí s Amorem, tak s tím se každý mohl směle na Jevgenije obrátit. Vždycky se snažil nějak pomoct, pokud to šlo, nebo uměl alespoň poradit. Taky jste si mohli být stoprocentně jistí, že nikdy nikomu nic nevyžvaní, ani se nepodřekne. Žeňa uměl uchovat tajemství. Vyslechl mlaďocha a začal přemýšlet, jak Kosťovi pomoct.

V té době přicházelo do módy zlato. Asi není třeba dodávat, že zlato bylo v módě vždycky. Vždyť vyprávím o studentech medicíny. Bylo patrné, že studentky začaly častěji nosit zlaté náušnice a zlaté prstýnky s kamínky. To všechno asi bylo dost drahé. Byla tu ale jedna výjimka. Zásnubní prstýnky se v těch letech daly pořídit dokonce velmi levně. Museli jste ale na úřadě podat žádost o uzavření sňatku, a pak vám dali poukázku do zlatnictví. Vy si snad myslíte, že by si studenti nechali ujít takovou příležitost? Tak jestli si to myslíte, tak se hodně pletete.


A právě tady musím Žeňu ocenit. Navrhnul totiž Taťáně, aby místo něho šel žádat na úřad jeho bratr Kosťa. Bylo by to tak, že on, jako bratr, Kosťovi pomůže, aby se seznámil s Taťánou, a ještě získá prstýnek. Žeňa chtěl prostě seznámit Kosťu s Taťánou a tím splnit svou bratrskou povinnost. Pak ať už Kosťa sám chytračí a dělá, co umí, aby Taťánu okouzlil. Žeňa však dopředu tušil, jak to celé dopadne. Měl za to, že taková zkušenost se Kosťovi jistě bude hodit. Ach, jaký jen byl Jevgenij mazaný! Namluvil Táně, že místo něho s ní půjde Kosťa, jeho bratr, a že ten nejspíš nebude proti. Určitě se dá přemluvit. To už dal ale za úkol Taťáně, protože Kosťa staršího bratra prý moc neposlouchá. Táňa jen utrousila, že je to dost nepravděpodobné, že by Kosťa Žeňku neposlouchal, ale prstýnek chtěla moc.
Není snad třeba přehánět v tom, kolik práce asi Táně dalo, aby přemluvila Kosťu! Samozřejmě že to šlo samo. Vždyť Kosťa (podle svých slov) Táňu miloval! Byla to ovšem láska platonická, asi jako láska žáka k učitelce. A tady Kosťa, v té době to byl příkladný Komsomolec, ba ještě víc, vedoucí komsomolské organizace, souhlasil s tím, že půjde na úřad a že se té podvodné aféry zúčastní. V té době si myslel, stejně jako Kisa Vorobjaninov, že sňatek je závazek na celý zbývající život!

Na úřadě ke Kosťově údivu proběhlo všechno hladce. Taťjana tam okamžitě převzala iniciativu, takže i vedoucí místního úřadu to hodnotila slovy: „Tady je všem jasné, kdo bude mít v domácnosti hlavní slovo!“ Z úřadu šli Kosťa s Táňou rovnou do obchodu pro novomanžele. K tomu už Žeňku nepotřebovali. Kosťa ani nevěděl, kam se bratr tak najednou poděl. V obchodě měla hlavní slovo opět Taťana. Přebírala prstýnky, vybírala pro sebe i pro Kosťu, na kterého nakonec zbyl velmi laciný prstýnek nejnižší ryzosti. Z obchodu Táňa zavedla Kosťu do jídelničky, kde dělali „bliny“. Bylo to na Leninově třídě vedle největšího obchodu s knihami. V té tradiční ruské palačinkárně na ně čekal Žeňka s lahví „Promontoru“ (to bylo tehdy maďarské červené víno) a se dvěma porcemi „blinů“ se „sluncem“.

Žeňa tedy čekal na Kosťu a Táňu, aby společně zapili tuhle akci. Vypili víno, snědli „bliny“ a začali si zkoušet prsteny. Táňa ani neměla ke zkoušení důvod. Vždyť prstýnky sama vybrala. Ale Žeňka ať dělal, co dělal, nemohl prsten navléknout. Byl mu zkrátka malý. Jeho pokus o výčitku Táňa hned smetla se stolu, prý neměl si říkat, že máte s Kosťou stejně silné prsty. Chybička se tedy vloudila, prsty bratrů bohužel opravdu nebyly stejné. To by ale nebyl Žeňa Žeňou, kdyby velkomyslně nerozhodl: „Jen ho nos, hochu, ber to jako dárek.“ I nadále zůstal svůj, a dodal: „A těch osmnáct rublů si odpracuješ!“ (Tolik stál tehdy onen prsten.)
P. S. Mezi Taťanou a Kosťou tehdy k ničemu nedošlo, zůstali jen kamarády. A ten prstýnek Kosťa nosil až do roku 1998. Nikdy ho nesundával z prstu, a když docházelo k atrofii kůže v okolí prstenu, mohl ho sundat jenom tak, že ho přestřihl kleštěmi.
3 srpen 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050424
k obsahu ↑