Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Existuje kategorie lidí, na které se můžete rozzlobit, nebo je trýznit, ale pořád je budete mít moc rádi. Nechovají se jako lidé XX. století, ale spíš patří do století předchozího, v každém případě minulého. Člověk XX. století z pohledu psychologie rád patří ke straně vítězů. Takový je jistě i váš pokorný služebník.



Tenkrát se stala ještě jedna strašná příhoda. Žeňa Romašov se začal hádat se Žorou o tom, jestli může člověk vypít dva a půl litru vodky. Ne méně, ne více, než pět půllitrovek. Žora začal prakticky dokazovat, že to možné je a Žeňka trval na opaku. Dokonce zaznělo, že uvedené množství může znamenat pro člověka smrtelnou dávku. Co jsme se Žory nepřemlouvali, aby nic takového nezkoušel. Já, Kolja Kozlov a Vadik Severin jsme ho úpěnlivě prosili, aby neriskoval.

Ale Žeňka byl známý darebák. Jízlivě se Žorovi vysmíval, že prý dostal strach! Žora stanovil pokus o vypití toho alkoholu na víkend. Tenhle člověk vylil pět lahví vodky do svého ohromného chřtánu na jeden zátah, bez přestávky, a aniž by uronil jedinou kapku, vodka byla v něm. Úplně jsme z toho zkoprněli. Jeho opilost sílila přímo před našima očima. Ještě si však stihl strčit dva prsty do krku a nějaké to množství vodky odešlo z těla ven. Žeňka začal dělat skandál, ale my ostatní jsme se postavili na obranu Žory. Lehce a jednoduše jsme Žeňkovi dokázali, že spor spočíval v tom, jestli dokáže tolik vypít, nebo nedokáže. O jiných činech nebyla řeč. Tehdy Žora spal asi třicet hodin. Když se probudil, byl pro nás hrdinou. Kolja Kozlov znal Žoru od desíti let a věděl, jak má rád mléko. Proto mu připravil třílitrovou sklenici mléka proti kocovině. A my s Žeňou jsme letěli na trh, a také jsme přinesli třílitrovou sklenici, pro změnu s okurkovým lákem. Po probuzení jsme Žorovi nabídli to i ono a Žora začal nejdřív pít lák. Měli jsme s Žeňkou pochopitelně radost. Ten den se měl jako perský šáh. Odečítali jsme mu přání ze rtů. Přiznávám se upřímně, že jsme byli vyděšení, aby nám Žora neumřel, protože se tak dlouho nebudil.

A z tohohle našeho Žory se stal vážený Georgij Nikolajevič Černobaj, učitel na katedře patologické anatomie. I když na tomto postu také zůstal sám sebou. Kdo jiný by také mohl vymyslet následující žertík? V pavilonu morfologie v Kirovské čtvri Kemerova byla ve čtvrtém patře třída výpočetní techniky, kterou využívali jako přednáškový sál pro stomatologickou fakultu. V téhle třídě stála měkká křesla, promítaly se tam výukové filmy neboli „hororáky“, jak je nazývali studenti. A teď se vracím zpět k Žorovi. Tenhle Černobaj si vymyslel, že nakáže laborantce z katedry, aby přímo do vchodových dveří postavila stůl s bílým ubrusem. Ano, rozumíte tomu dobře. A aby na stůl postavila sklenici vody. Teď se všem, kteří četli všechny mé eseje, zatetelilo srdce. Napadlo je totiž, že místo vody byla ve sklenici vodka, jako v případě učitelů a zároveň jmenovců Golubjových. Ale nebojte se, Žora, promiňte, Georgij Nikolajevič, do téhle party nepatří.

Dokážete si asi představit tu barikádu, kterou Žora vymyslel, a s pomocí laborantky i instaloval. To byla pro studenty daleko horší překážka, než měl malý Gavroche z Hugových „Bídníků“. Studenti, chudáci, vždycky pospíchají, a stejně chodí všude pozdě. Odborníci ve všech zemích si lámou hlavy, proč se tak děje, ale vyřešit tuto teorému neumějí. To snad ani není teoréma, ale axióma: Ať student jakkoli spěchá, stejně přijde pozdě. A tak studenti, kteří museli přejíždět mezi hlavní budovou na prospektu Chemiků a morfologickým pavilonem, přibíhali pod jednou pěnou a snažili se prosmýknout kolem nastražených překážek. V tomto případě to ale nikdo z nich nezvládl. Navíc Žora všechny mohl opozdilce onitorovat svým rentgenovým pohledem a do konce hodiny je různě popichoval a tříbil si na nich téma vzájemných vztahů dívek a chlapců.
Je snad špatné, co se stalo s Žorou, že nakonec přitvrdil? Studenti se toho nejhodnějšího Georgije Nikolajeviče začali obávat. Ach můj bože! Co jenom s lidmi dokáže udělat čas!
Námět poskytla Irina Čerkac Tykvinová
11 listopad 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202080434
k obsahu ↑