Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Hned jak jsem se dostal na medicínu, byl jsem pevně rozhodnutý, že budu naplno studovat všechny předměty. Od prvních dní studia jsem se stal pravidelným návštěvníkem studovny našeho institutu. Svědomitě jsem si bral v knihovně všechnu doplňkovou literaturu, kterou nám doporučili naši učitelé. Z množství knih, které jsem musel jako minimum pročíst a aspoň něco málo si zapamatovat, jsem byl úplně zpitomělý.Už dříve jsem napsal v příběhu „Minikolej“, že jsem bydlel se studenty z vyššího ročníku a tihle hoši mě poučili, že ve škole je možné z některých předmětů dostat známku automaticky – bez zkoušky (tzv. mech – ekzámen). Protože však s takovým známkováním neměli osobně žádné zkušenosti, nemohli mi poradit, jak na to.
Přejdu k věci. Serjoža Ščerbinin byl klidný až nenápadný brýlatý chlapec. Držel se tak nějak stranou. Pokud se měl účastnit různých akcí nebo i mejdanů, působil spíše pasivně. Sice tam byl, ale počínal si zcela nenápadně. Když se ale na hodině historie KSSS Sergej přihlásil (aniž by byl vyvolán, sám zvedl ruku), byl jsem ohromen jeho způsobem projevu. Když to tak udělal podruhé, pochopil jsem, jak na to. Od té chvíle budu dostávat „mechy“ alespoň ze společenských věd.
V prvním ročníku podzimního semestru přednášela v naší skupině (tedy přesněji řečeno v polovině skupiny 117 a v naší 118. skupině) historii KSSS Jelena Šalněvová. Byla velmi hodná a půvabná. Už v té době moc dobře chápala, že nějaká historie KSSS může být studentům ukradená. Ačkoli byla komunistka, i když nijak fanatická, velkoryse přehlížela různé úhybné manévry studentů, kteří se „ulejvali“ z jejího předmětu.
Serjoža Ščerbinin na oné památné přednášce seděl vedle mne. Při nějaké otázce „Baby Leny“ (tak něžně studenti říkali téhle učitelce) zvedl ruku, aniž by čekal na výzvu. Vstal a doslova řekl: „Dovolte mi odpovědět, ale abych snad nepokazil tu krásu původního zdroje, začnu číst...“ A přečetl celý odstavec z učebnice! Když dočetl, pravil: „Z mé strany je to vše. Děkuji.“ A posadil se na své místo. „Baba Lena“ na chvilku upadla do rozpaků, ale rychle se vzpamatovala a zapsala Sergejovi jedničku. A tak se to v různých nepodstatných variantách opakovalo i ve všech následujících vyučovacích hodinách.
V zimním semestru měl tedy Serjoža Ščěrbinin o jednu zkoušku méně. A já díky Sergejovi a jeho překrásné sentenci: „Abych nepokazil tu krásu původního zdroje...“, jsem z toho vyvodil důsledky a až do státnic jsem dostával ze společenských věd známky automaticky bez zkoušky.
Je mi líto, ale nenašel jsem ve svém archivu žádnou Sergejovu fotku.
7 července 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040386
k obsahu ↑