Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Je celkem pochopitelné, že psát nějaké příhody, ve kterých figurují představitelky té krásnější poloviny absolventů KGMI z roku 1972, je složité a riskantní. Když jsem vzpomínal na svoje ročníkové spolužačky z lékařské a sanitárně – hygienické fakulty, vybavil se mi kalambúr strýce Kolji Fomenka, který jsem slyšel v „Ruském rádiu“: „Slabší polovina lidstva je silnější, než silná polovina zejména z důvodu slabosti silnější poloviny k polovině slabší.“ Dobré, že? A já mám strach, abych se kvůli své slabosti pro slabší polovinu nějak té slabší poloviny nedotkl. Dal jsem se ale na vojnu, tak musím bojovat. Bude to kratinká esej o zkouškách. Zkoušky jsou nevyčerpatelnou studnicí témat a námětů. Tak tady máte ještě jeden z nich.
Každý si vymýšlí nějaké své inovace, když je přesvědčený, že mu to pomůže. V tomhle triu – ½ NASNANE + Nasťa byla právě Nataša slabým článkem. Sama v té době cítila... Co cítila? Ona si tím byla jista. U Nataši ze „sanhygu“ se v hlavě všechno pomotalo. Svědomitě se snažila zapamatovat si všechno, o čem mluvily Naďa i Nataša, ale v hlavě bylo všechno pomíchané a něco se tam snad i zlehka ozývalo. Možná to byla jen píseň „Je slyšet zdaleka znění rolniček...“ Nataša byla rozzlobená a podrážděná zároveň. Došlo k tomu, že Naďa i Nataša měly mít zkoušku v ten samý den jako Nataša ze „sanhygu“. Její zkouška ale začínala dřív. Holky se snažily, jak mohly, dodávaly jí odvahy a chtěli jí rozptýlit a odvést do školy. Ale ona se stejně otočila ve dveřích a říká: „Nic si nepamatuju. Jsem úplně dutá.“ A odešla.

Nataša ale byla prakticky nekontaktní a okamžitě znovu usnula. Holky hořely zvědavostí, ale celou historii o tom, jak Nataša dělala zkoušku, se dozvěděly až následující ráno. Jako obvykle šla Nataša na zkoušku hladová. To byla její tradice. Pamatujeme si, že se stresovala, že si nic nepamatuje, a že jí z toho zvoní v hlavě. Když dorazila na katedru, všichni studenti si všimli, jak se bojí. Někdo z nich, nepamatovala si ale kdo, jí navrhnul, aby si vzala tři tabletky aminazinu! Jistě si pamatujete, že Nataša šla na zkoušku nalačno!

Všechno bylo jako obyčejně. Vešla, vytáhla si lístek, sedla si a pustila se do přípravy. Dokud otáčela hlavou, cítila se celkem normálně. Potom se pokoušela přečíst lístek, ale řádky jí začaly plavat před očima. Co bylo dál, si Nataša pamatuje jen útržkovitě. Šla odpovídat a točila se jí hlava. Když začala mluvit, jazyk se jí pletl. Všichni se kolem ní seběhli. Zkoušející pochopili, že je jí velmi špatně, a rozhodli se, že jí dají čtyřku a pošlou jí hřích nehřích s pánembohem domů. Ať si ten hřích probere se svým svědomím. Natalija si nemohla nijak zřetelně na tenhle moment vzpomenout. Nepamatovala si vůbec na to, jak šla domů, jak si lehla, že jí holky večer vzbudily a dávaly jí jíst a pít.

Námět této historky laskavě poskytla N. K. Svěčnikovová
23 srpen 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060384
k obsahu ↑