Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 16. Svět je malý

Ne nadarmo se říká, že svět je malý. Na tom nejméně pravděpodobném místě je možné potkat nejméně očekávanou osobu. Já jsem například zažil mnoho takových náhodných setkání. Budu vám vyprávět o dvou z nich. Spojuje je to, že k oběma došlo v Dubaji v hotelu Burdž-al-Arab. Liší se však od sebe tím, že se mě při nich zmocnily protichůdné pocity.

Tak sedy setkání první. V hotelu Burdž-al-Arab spojují vestibul v přízemí a hlavní konferenční sál dva ohromné eskalátory. Jednou jsem jen tak bloumal v přízemí, čekal na manželku a každou chvíli pokukoval po eskalátoru, jedoucím z horního patra dolů. Jak se tak dívám, do přízemí právě sjíždí Richard Gere. Nepatřím sice k jeho ctitelům, ale film Pretty Woman byl jedním z prvních, které jsem viděl po pádu železné opony. Bezděky jsem vykročil Gerovi naproti. Usmívám se, on ke mně přichází, natahuje ruku a s úsměvem se ptá: „Are you ok?“ Odpověděl jsem rusky: „Mám se skvěle.“ A pak jsme se rozešli. Dost mi to zvedlo náladu a ještě dlouho poté jsem s potěšením dráždil svou ženu Natalku tím, že jsem připomínal, s kým jsem se to skamarádil, že jsme se s Gerem stali nerozlučnými přáteli a tak podobně. Bylo to docela příhodné téma pro naši lehkou dovolenovou konverzaci.

Ke druhému setkání došlo na stejném místě. Tentokrát to bylo s Antonem Tabakovem. V tomto případě musím říct, že jsem velký obdivovatel jeho talentovaného otce Olega Tabakova. Také Antona jsem pozdravil s úsměvem a ptám se: „Co Oblomov? Co taťka?“ (Oblomov je také restaurace v Moskvě, jejímž majitelem je právě Anton Tabakov.) Vůbec nevím, co jsem udělal špatně (jablko asi tentokrát nepadlo blízko stromu), ale na tváři Antona se objevilo takové přezíravé opovržení, že se mi nadobro přestalo chtít navazovat s ním kontakt. Tuto esej jsem ale nezamýšlel věnovat Richardu Gerovi ani Tabakovi mladšímu. Chtěl bych totiž především vyprávět další příběh o Arkašovi Bljacherovi.

Tak tedy na konci druhého nebo třetího ročníku se Arkaša, podobně jako Ilja Muromec, jakoby probudil ze snu. Až na to, že Ilja Muromec šel drtit musulmanské plémě a jiné „slavíky zbojníky“ a Arkaša začal ostošest balit holky. Vypadá to možná, že bychom ho snad za to chtěli tehdy odsuzovat. Ale to se pletete, my jsme mu spíše záviděli! Arkaša měl pusu dobře proříznutou, navíc byl velmi sympatický, a že měl zrzavé vlasy, tím právě na sebe upozorňoval. Neměl žádné komplexy. Začínal rozhovor na jakékoli téma a tak úspěšně „ukecal“ leckterou dívčinu. Arkaša balil holky na ulici, ve studovně, v tramvaji, v autobusu i v kině. Prostě všude.

A tak jednou na rohu ulice „Vesenňaja“ a nábřeží řeky Tom, kde za starých časů dělali pelmeně a později bylo „kafe moroženoje“, tak tam se Arkadiovi zalíbila rozkošná blondýnka, která jedla velkou porci zmrzliny s rybízovým džemem. Arkaša se k ní tak nějak šikovně přichomýtl. Blondýnka seděla u stolečku a Arkaša si prakticky bez dovolení přisedl k ní. Nebyl sice vyhnán, ale dívka ho vůbec nebrala na vědomí. A v té chvíli se Arkadij dopustil chyby, začal si vymýšlet a vydával se za někoho jiného. Jak všichni víme, lež má krátké nohy. Jako blesk z čistého nebe se na Arkašovu hlavu snesla slova blondýnečky: „Ty pořád jenom lžeš, Bljachere!“ Arkaša rychle vycouval a ani zmrzlinu nedojedl. Rychle se to rozšířilo z důvěryhodných pramenů. Zdroje tehdy byly více než spolehlivé. Ona půvabná blondýnka byla totiž moje vlastní tetička Valentina. Abyste rozuměli, vyprávěl jsem jí o svém studiu a o naší skupině a také jsem jí ukazoval naše fotografie. Arkašu samozřejmě znala z mého vyprávění. Ode mne o něm slyšela hlavně z té lepší stránky. Věc je tedy prostá. Když začal Arkaša fantazírovat o své osobě, Valentina se rozhodla dát mu lekci a pěkně ho uzemnila.

S radostí bych zde povyprávěl i Arkašovu verzi, ale on na tohle téma mlčel jako hrob. A já se ho mohl ptát pouze oklikami. Z toho vyplývá, že lež má krátké nohy a s poctivostí dojdeš dál.

10 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202040396

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2023
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions