Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Jistěže jsme nebyli první, kdo se pokoušel zpříjemnit si nějak přednášky, aby byly zábavnější a rychleji ubíhaly. Tak to v životě chodí, že některé předměty jsou zábavné samy o sobě, a jejich přednášející jsou skvělí. Bývaly však i takové chvíle, kdy učitel dokázal „zabít“ i zajímavou látku tím, že vykládal slušně řečeno fádně a otravně. Pro takové předměty pak bylo bohužel typické, že jejich přednášející drakonicky trestali studenty za každou absenci na hodině. Právě tihle učitelé si brali ke zkouškám prezenční listinu a zadávali otázky na témata, která student „vypustil“. Takoví učitelé ovšem nepatřili k oblíbeným. Na jejich přednášky se chodilo, ale ne kvůli znalostem, ale kvůli čárce u svého jména. Navíc tihle nezábavní „účové“ dělali s oblibou namátkové kontroly prezence tak, že studenty vyvolávali podle jmenného seznamu. Na takové přednášky se zkrátka chodit muselo. Ale každý na nich dělal to, co se mu právě hodilo.Naštěstí nebylo třeba chodit pro ně daleko. Když jsme studovali v prvním ročníku, pivo prodávali v bufetu v suterénu hlavní budovy. Později pivo u bufetu zmizelo, ale blízko hlavního traktu, tak sto – sto padesát metrů, byla „baňa“. A v bufetu té „baňi“ bylo pivo vždycky. Takže nedalo žádnou práci obtěžkat aktovku dvěma, třemi i čtyřmi lahváči, aby přednáška byla snesitelnější.
Péťa to dělal tak, že sundal naslouchátko z fonendoskopu a jeden konec ponořil do aktovky, kde stála otevřená láhev s pivem. Druhý konec si dal do pusy, kterou si zakryl rukou. Znáte sochu Rodinova „Filosofa“? Podobnost čistě náhodná! Péťa tvrdil, že s pivem jsou přednášky daleko zajímavější. Měli jsme tehdy ve zvyku měnit gumové modro-černé nebo červené hadičky fonendoskopu za hadičky od umělé ledviny nebo od jednorázových infuzí s krví. Přestože jedno i druhé bylo tehdy značně nedostatkové, studenti to vždycky nějak sehnali, a měnili gumové hadičky z fonendoskopů za tyhle. Tak příkladně i Péťa Kozlov říkal, že když si vyměnil hadičky, přednášky se pro něj staly příjemnějšími, protože příchuť gumy, která vzniká při vzájemném kontaktu hadičky s pivem, zcela zmizela. Je třeba říct, že Péťa měl brzy své následovníky. Nebudu mluvit o cizích, ale Voloďa Kardašov z naší skupiny také běhal před přednáškou do„bani“. Někdy se k nim přidali i Sláva Sizikov a Žeňa Romašov, ale to bývalo velmi zřídka, jenom když se ti dva mezi sebou hádali.
Když se nehádali, mívali při vyučování oblíbenou zábavu. Žeňa a Sláva spolu hrávali v alkoholickém opojení „na slovíčka“. Jestli si pamatujete, byla to taková jednoduchá hra. Vzali jste čtverečkovaný papír. Narýsovali jste čtverec deset na deset. Uprostřed jste napsali slovo ze čtyř písmen tak, aby dvě písmena byly souhlásky a dvě písmena samohlásky, např. vana. Potom jste střídavě přidávali po jednom písmeni tak, aby se z té skupiny písmen dalo sestavit slovo. A čím více písmen se v tom slově podařilo dát dohromady, tím více bodů hráč dostal. Řeklo by se, že šlo o banální zábavu. Kluci však při ní dokázali rozpoutat vášně, při kterých šly žerty stranou.
Jednou se stalo, že Žeňa, který byl na řadě, doplnil další písmeno a radostně napsal slovo „rasolnik“. Hned si také připsal 9 bodů (v ruštině má to slovo 9 písmen). Sláva mu začal rozvážně vysvětlovat, že slovo „rassolnik“ se píše s dvěma „s“. Jak z toho ven? Žeňa rozhodně nechtěl přijít o vítězství na dosah ruky. Zvláště, když se hrálo o oběd ve školní jídelně (v menze), a ten co prohrál, platil oběd vítězi. Bylo to jako v Monte Carlu nebo v Las Vegas. Krátce řečeno, Žeňa nechtěl ustoupit za žádnou cenu. Ukazoval zaťatou pěstí všem, které si Sláva pozval na konzultaci, a drsně jim vyhrožoval: „Nepleť se do toho, do čeho ti nic není!“
Sláva kategoricky odmítl přiznat Jevgenijovo vítězství, protože ve slově „rassolnik“ jsou zkrátka dvě „s“. Žeňka už to nevydržel a praštil Slávu pěstí se slovy: „Tady máš ty dvě „s“ v rassolniku!!!,“ až Sláva sletěl ze židle. Jasně, že Žeňa neuhodil Slávu do obličeje, ale do ramene. I to bylo ale nepříjemné. Naštěstí už také začala přestávka. Teď vám bude jasné, proč na jedné nebo dvou následujících přednáškách Žeňa i Sláva pili pivo, ale při výkladu seděli každý na opačné straně než Péťa a Voloďa.
Já jsem využíval čas trávený na přednáškách jiným způsobem. Někteří z nás dávali přednost tomu, že dělali něco ke svému užitku. Například já jsem rozmazloval svoje rodiče tím, že jsem jim každý den posílal dopisy a oni prakticky každý den ode mě dopisy dostávali. Tak právě tyto dopisy jsem psal do zásoby na přednáškách. Stíhal jsem toho docela dost! Vždycky jsem měl v aktovce zásobu dopisů, které jsem mohl hodit do schránky. Rodiče jsem potěšil novou zprávičkou a přednášejícího uspokojil svou přítomností na otravné přednášce.
21 července 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050394
k obsahu ↑