Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 85. Zázrak!
Léčebná tělesná výchova – to je způsob léčení, který spočívá v aplikaci fyzických cvičení a přirozených přírodních faktorů u nemocného člověka, a to s léčebně – preventivním cílem. Podstatou této metody je využívání základní biologické funkce organismu – pohybu. Je to metoda přísně dávkovaných cvičení ve spojení s odpovídajícím způsobem dýchání.Termín léčebná tělesná výchova je možné chápat z různých úhlů. Může to být dechová gymnastika po těžké operaci i rehabilitační nácvik chůze po úrazu, nebo např. soustava pohybů kloubů, prováděná po sejmutí sádry. Může to být také název ordinace v poliklinice, název katedry na fakultě tělesné výchovy a sportu, nebo také název katedry v institutu medicíny. Termín „léčebná tělesná výchova“ se uplatňuje v nejrůznějších aspektech, které označují metodu léčení, medicínskou a pedagogickou odbornost i obor lékařství, tělesné výchovy, a také prevenci.
Stop! Kam jsem se to dostal? Našel jsem si na Wikipedii patřičné informace a to by mělo stačit? Ovšemže ne, protože hned se mi vybavují asociace. A nelze před nimi uniknout, protože jsem doslova před pěti měsíci absolvoval operaci srdce, tedy aortokoronární by - pass. Operoval mě Boris Michailovič Todurov, a jak se říká, na svou vlastní kůži jsem si vyzkoušel účinky léčebného cvičení pacienta v pooperačním stavu. Mohu bez přehánění říct, že léčebná tělesná výchova je základ každé kardiologické rehabilitace. Mě postavila na nohy.
Skupina Sergeje Zacharova přišla na první hodinu LTV obtěžkána informacemi o tom, že aby vůbec dostali zápočet po tomhle kurzu, čekájí každého z nich dvě, tři, čtyři nebo dokoncepět přezkoušení! Na to byl už jejich rozum krátký. Až na první hodině zjistili, že jim bude přednášet sám vedoucí tohoto oboru Oleg Gennadjevič Šumilov. Sergej na to tehdy před skupinou reagoval jasně: „To je konec, spadla klec. Musíme s tím něco udělat. Ale co? To je otázka“. Všichni se tiše rozsadili do všech koutů a čekali, že se stane zázrak. Ten se ale zatím nekonal. Oleg Gennadjevič přichází zachmuřený, unavený, a jak se všem tehdy zdálo, má v očích zlý výraz. Nejspíš byl tehdy po službě. Učitelé si v těch dobách docela často přivydělávali v městských nemocnicích. A tak, ačkoli O. G. Šumilov připomínal mrak před bouřkou, byla úvodní část prakticky stejná, jako začátek tohoto eseje: krátká, srozumitelná a jasná. Nakonec zaznělo obvyklé: „Rozuměli jste všemu? Jsou nějaké dotazy?“ A v tom Žeňa Zinčenko zvedá ruku: „Já bych měl otázku.“ Právě Žeňa byl oním hnacím motorem skupiny. Je třeba uznat, že když chtěl, aby se něco udělalo, tak se do toho také sám pustil. Nemohl se tehdy dívat na to, jak celá skupina propadá depresi a nechtěl jenom nečinně přihlížet. Ještě před výukou se patřičně informoval a z konspiračních důvodů mlčel do této chvíle, než mu sám Oleg Gennagjevič nahrál otázkou. Jaký byl ten Jevgenij šikula, že to tak hezky zaonačil. Byla ho radost poslouchat. Začal docela zasvěceně: „Teď se hodně mluví o manuální terapii. Říkají, že se s tím dají u nemocných dělat zázraky, ale co to je a v čem to vlastně spočívá, neumí nikdo kloudně vysvětlit. Možná, že vy jste snad o tom něco slyšel? Povězte nám k tomu něco.“ Takhle chytře se tedy ptal Žeňa Šumilova. Vždyť on v té chvíli nejspíš moc dobře věděl, že Oleg Gennadjevič je v Kemerovu jeden z prvních, kteří začali manuální terapii prakticky využívat při léčení různých forem onemocnění pohybového aparátu.
Když přišla skupina na výuku, doufala, že se stane zázrak a on se skutečně stal. Všichni doslova užasli, jak se postupně proměňovala tvář pana docenta. Objevila se na ní laskavost a v jeho očích zahořela jiskra. Pokud byla na začátku přednášky jeho řeč značně strohá až stručně skandovaná, tak nyní se mu doslova hrnuly věty z úst.
Námět tohoto příběhu laskavě poskytl Sergej Zacharov.
13 listopad 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202080446
k obsahu ↑