Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 52. Bratr – 2
K tomu, aby člověk studoval medicínu a stal se lékařem, ho vedou nejrůznější motivy. U mě to například bylo tak, že mi lékař – chirurg zachránil palec u pravé ruky před amputací. Stalo se to ještě v 7. Třídě, a už tehdy jsem věděl, že budu lékařem, budu chirurgem a také budu lidem zachraňovat prsty, ruce, nohy a životy. Podobné motivy měli nejspíš i ostatní studenti. Je jasné, že naše zdraví i zdraví našich blízkých na nás má velký vliv.Byli však tací, které ke vstupu na lékařskou fakultu přemluvila nebo i donutila vlastní rodina. O jednom takovém případu jsem psal v eseji „Lékař, který se minul svým povoláním“. Jiné naopak měli lékařskou tradici v rodině, a ta je ke studiu medicíny přivedla. Dalšímu se prostě líbil bílý plášť, nebo mu vnitřní hlas velel konat dobro tak, jak je tomu vybízela matka Tereza. To také mohly být důležité důvody pro to, aby se člověk chtěl stát lékařem.

Rád bych vám vyprávěl, jak se stal medikem Žeňa Romašov, a potom i jeho bratr Kosťa. Ne snad proto, že jsem se s nimi oběma kamarádil, ale proto, že jejich motivace byla velmi typická. Když se Jevgenij hlásil na lékařskou fakultu, měl už dávno vystudovanou veterinu. Našel si práci jako rentgenologický laborant v Prokopjovské traumatologické nemocnici. Pracoval tam pod vedením Fainy Samsonovny Golubkovové, maminky našeho spolužáka Marika Golubkova. Žeňa byl velmi odpovědný člověk. Když slyšel z úst člověka, kterého si vážil, že je něco potřeba udělat, tak si to bral za hotovou věc. Byl připravený přenést horu! Když ho o to požádali, pracoval klidně dvě, tři směny za sebou. Co směny, stávalo se, že z rentgenu neodcházel několik dní.


Trochu teď odbočím a vyjasním, jak byl Žeňa neuvěřitelně taktní. Měli jsme spolu velmi blízké přátelské vztahy a jak se tak říká, rozdělili bychom se spolu o poslední kousek chleba. Až teprve nedávno jsem zjistil, že Žeňu přijímali v domě J. D. Logačova jako dobrého známého a že ho s rodinou Fainy Samsonovny pojily přátelské vztahy. Bratři Romašovovi mluví o F. S. Golubkovové i o jejím muži moc krásně. Vyprávěli o něm, že znal anekdoty na jakékoli slovní spojení. Projevoval v nich pochopitelně svérázný židovský smysl pro humor. V šestém ročníku jsem měl mimochodem to potěšení přesvědčit se o tom osobně.
Tak tedy v roce 1967 už byl Žeňa Romašov studentem medicíny a Konstantin se připravoval k ukončení desáté třídy. Měli kamarády spíš mezi staršími. Někteří z nich už měli za sebou vojnu a někteří na ni zrovna měli nastoupit. V těch dobách panovalo mezi mladšími i staršími lidmi přesvědčení, že kdo nebyl na vojně, nemůže být opravdový chlap. Vždyť nám to natolik vtloukali do hlavy, že se dokonce i nevěsty zajímaly o to, proč jejich souzený ženich nesloužil v armádě. Kosťa se také chystal vstoupit do armády. Čerstvý vzduch Kyrgyzie, ovoce a zelenina, a k tomu ještě tělesná cvičení, mu posílily svaly tak, že se po něm už před vojnou ohlížely nevěsty.

Pokud měl Kosťa do této chvíle lehké pochybnosti, tak po tomhle posledním argumentu se pevně rozhodl: pojede do Kemerova a dostane se na medicínu. Nakonec Žeňa dodal: „No, a jestli se na medicínu nedostaneš, půjdeš vojákovat.“


Kosťu popadly zaječí úmysly. „Ojoj, tak to raději půjdu na vojnu, a pak zkusím zkoušky na medicínu ve Frunze. Teď se na to vykašlu a „zatáhnu“ aspoň ruštinu.“ Když však pohlédl na Žeňku, až se vylekal, jestli před ním náhodou nepřemýšlel nahlas. Žeňa nechodil pro ránu daleko! Každopádně viděl mladšímu bratrovi až do žaludku. Odvezl ho do domu v Gercenově ulici v Kirovské čtvrti. O tom domě už jsem psal dříve v eseji „Minikolej“.
Žeňa si pronajal u strýce Vásji velkou mansardu pro dva. Domácí ji pěkně zateplil na zimu. Žeňa do ní zamykal svého bratra na celé dny! Nosil mu do mansardy učebnice pro uchazeče o studium na lékařské fakultě. Sehnal chemii, fyziku, kupu tužek a také lístky s loňskými zkouškovými otázkami. Každý den nechával Kosťovi džber vody, salám, chléb a kefír. Místo záchodu tam byl kyblík s vodou, přikrytý koberečkem. Každé ráno dával Žeňa Kosťovi úkol: naučit se deset lístků! Ujišťoval ho, že si ho ze všech deseti osobně vyzkouší. Když to Kosťa zvládne, půjdou večer do kina nebo do hospody. A jestli ne, Kosťa bude sedět doma pod zámkem s mřížemi na oknech. Žeňa každé ráno pohrozil bratrovi zaťatou pěstí a odcházel na celý den pryč, aby ho nerozptyloval.
Strejda Vásja měl tři kluky jako schody, jen rok od sebe. Byli o něco mladší něž Kosťa. Otec je držel zkrátka. Kluci často chodili za Kosťou, sundávali sklo u něho v okénku a Kosťa jim dával peníze na cigarety „Pamir“ nebo „Prima“. Dostávali od něj dvakrát víc, než byla cena krabičky. 25 – 30 kopějek, to byl jejich výdělek. Vždyť ti kluci dělali užitečnou práci. Potom společně kouřili a probírali život. Od sebe je dělila mříž v okně a oni se vzájemně litovali.
Jevgenij Kosťu důkladně přezkušoval, ale je pravda, že ke konci už usínal. Až později, když už měl Kosťa za sebou chemii na výbornou a Žeňa ho zkoušel z příkladů z fyziky, pochopil konečně, že jeho starší bratr – věznitel je na fyziku i chemii pěkně natvrdlý a některým příkladům rozumí jen s učebnicí v ruce. Kosťa měl ale bratra rád a vážil si ho a taky se kapku bál. Uvnitř ho to ale pěkně hřálo, že odhalil bratrovo slabé místo. Nijak to na sobě ale nedával znát.

Tak takovým drsným způsobem a částečně i z velké nudy se Kosťa nadrtil fyziku i chemii na jedničku. Trojka z ruštiny z něho udělala studenta stomatologické fakulty Kemerovského státního lékařského institutu. Kosťa měl a stále má za to, že je to výhradně zásluha jeho staršího bratra Jevgenije.
Námět této historky laskavě poskytl K. D. Romašov
31 srpen 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202060416
k obsahu ↑