Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
V jakémsi americkém akčním filmu zazněla takováto věta: „Tony je Tony.“ Nu, k čertu s ním, s tím americkým Tonym. Mnohem globálněji bude znít: „Ženy jsou ženy.“ Představte si takovýto obraz: V dávném a chladném listopadu roku 1949 se skupinka žen rozhodla, že se sejdou a popovídají si o životě. Některé z nich se také určitě chtěly pochlubit novými šaty nebo náušničkami. No a jedna se rozhodla, že tam sice zajde, ale bude mlčet. Jestli se to teda povede. Počítala totiž s tím, že když bude přecházet sem a tam a nebude nic říkat, určitě dostane otázku: „A proč vlastně chodíš sem a tam a mlčíš?“ A v té chvíli by si mohla pořádně vylít duši. A kdepak si myslíte, že se dámy chtěly sejít? Samozřejmě, že v Paříži!


Donekonečna se mluví o tom, že farmakologie je jedním z pilířů medicíny. O tom svědčí, že učitelé této disciplíny nejsou mezi studenty vůbec oblíbení. Taky jak by mohli být, když neustále přidávají práci navíc a pravidelně vyhazují někoho od zkoušek. Studenti skutečně kašlali na to, že za mnoho a mnoho let bude většina z nich děkovat takovým tyranům, jako byl Genadij Semjonovič Sazykin. O tomto člověku dokonce studenti mluvili jak o „docentu“, jakoby ani vlastní jméno neměl. Jak ho jenom nesnášeli! Za co ho také měli studenti milovat? Vždyť co paměť sahá, neexistovalo, aby docent Sazykin uznal seminární práci napoprvé. I doufat, že to třeba vyjde na druhý pokus, byl čirý nesmysl. Ale když k němu chudák student přišel osmkrát, devětkrát, to už bylo něco jiného. Galja ho dokonce na jednom studentském mejdanu nazvala maniakem a vysvětlovala, že on, Genadij Semjonovič Sazykin, jí během přezkoušení vysává rozum, rozebírá ho na kostičky a pak jí ho vrací zpátky do hlavy, ale doplňkové zkoušení jí neuzná. Galja nemohla vysvětlit, kdepak se u ní vzaly takové asociace. K S. G. Sazykinovi se pojmenování „maniak“ hodilo víc než dobře, protože s oblibou svolával všechny své nezdárné studenty, což byla prakticky celá skupina, a shromáždil je v předsíni katedry kolem biliárového stolu. Zajímalo by mne, zda je tam ten stůl ještě dnes.

Сазыкин Г.С.
Studenti se tupě rozmístili po obvodu stolu a v obavách čekali na svou nezáviděníhodnou chvíli. Nejspíš každý, kdo tam přicházel na opakované přezkoušení, si bude pamatovat to zelené sukno na pohmat. „Maniak“ Sazykin vyvolával každého zvlášť a výsměšně, s patřičnou dávkou sarkasmu a ironie, šťoural do každého slova, které řekl nebohý zkoušený. A to není z arzenálu „docenta“ zdaleka vše. Pokud Lenin opravdu říkal: „Učit se, učit se, učit se“, tak Sazykin to u studentů uměl proměnit v činy! Naučil je tak perfektně vyplňovat recepty v části nadepsané „Signa“, že nemocní si pak těžko mohli splést užívání tabletek validolu s užíváním rektálních čípků. A taky si pak nikdy nedávali čípky pod jazyk. To až dnes říká Galja Velďanskinová, tedy promiňte, už Galja Jurovská, o Sazykinovi: „Hlava otevřená! Jsem mu velmi vděčná.“

Ale tehdy brzy ráno prvního června, když šla na katedru na poslední dvě přezkoušení, častovala „docenta“ těmi nejhoršími nadávkami. Antiarytmické a antidepresivní prostředky si Galja zapamatovala na celý zbytek života. Je štěstí, že má optimistickou povahu. To ráno šla na katedru s přesvědčením, že ten den už to každopádně musí zvládnout a bude konečně připuštěna ke zkoušce. Celou noc se učila, znala nazpaměť mechanismy účinků preparátů a mrskala názvy těch preparátů, radost poslouchat. A tak se směsicí myšlenek, jaký je ten Sazykin darebák a jak fungují mechanismy preparátů, přišla Galina na katedru a rozpačitě zůstala stát. Hrobové ticho, všechny pracovny zamčené a kabinet Sazykina taky. Málem se rozplakala zklamáním. Vždyť se to tak hezky naučila, a teď tohle! Přece jí sám pozval ke zkoušení na ráno prvního června. A v tom uviděla Galina na dveřích kabinetu oznámení: „Dnes je mezinárodní den dětí, proto všem odpouštím dvě práce, které mi dlužíte. Do obálky pod oznámením vložte lístek se svým jménem, číslem skupiny a názvem tématu. Pro zápočet si přijďte zítra ráno kolem desáté.“ Pod tím visela obálka. Jeden by se z takové štědrosti a laskavosti mohl zbláznit. V mžiku naškrábala všechny svoje údaje a témata seminárek: „Antiarytmické a antihypertenzivní prostředky“ hodila do obálky a hnala se na kolej, aby zvěstovala všem, kteří se ten den zalekli a rozhodli se nejít na exekuci k tomu „maniakovi“ Genadiji Semjonoviči Sazykinovi, že ten si mezitím někde v klidu slaví „International Children`s day“.


Námět tohoto příběhu laskavě poskytla Galina Jurovská – Velďanskinová.
28 listopad 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202080496
k obsahu ↑