Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 34. Nešťastná událost

Jistě jste si hned pomysleli, že půjde o nějakou nešťastnou událost ohledně zdraví, nebo dokonce života. To, co se stalo např. Isadoře Duncan, byla samozřejmě nešťastná událost. Jak jinak ohodnotit to, že se její dlouhý šál zamotal do hřídele kola automobilu, zlomil jí vaz a způsobil okamžitou smrt? Myslím, že nemá smysl zacházet do takových život ohrožujících krajností. O ničem podobném se zmiňovat nehodlám. Raději vám udělím právo posoudit níže uvedený případ ze studentského života a rozhodnout, zda se jedná či nejedná o nešťastný případ.

Ta událost se stala na jaře, vlastně přesněji to bylo až v létě v roce 1967. Jistěže to bylo léto, protože zkoušku z fyziky jsme dělali až na konci letního zkouškového období. Bylo to teprve moje druhé zkouškové období na lékařské fakultě. Dá se říct, že únava z usilovné přípravy vykonala své, a u každého z nás se projevovala různě. Právě tato únava způsobila, že Marina Emich cítila otupělost a také nepřítomnost jakýchkoli elementárních znalostí z fyziky. Marina se rozhodla, že s tím pocitem nebude bojovat a zkrátka ke zkoušce nepůjde. Až si oddechne, udělá zkoušku v klidu na podzim a nebude si ničit nervy.

Nejspíš by to všechno takhle dopadlo, kdyby k ní nečekaně nepřišla její nejlepší kamarádka Světa Titovová. Nijak se spolu předem nedomlouvaly. Světka později vyprávěla, že ji nějaký šestý smysl přinutil zajít k Marině. A co nevidí? Marina v slzách stále hystericky opakuje: „Nikam nepůjdu. Vůbec nic si nepamatuju. Nic neumím, nebudu si dělat ostudu. Udělám tu zkoušku až na podzim.“

Nikdo by asi nečekal, že se v té mrňavé a hubené dívčince, jak tehdy Světka vypadala, najde tolik vnitřní síly. Klidně, bez zbytečného zvyšování hlasu, ale jasně a velitelsky pronesla: „Svižně se oblékni a jdeme. Až když to neuděláš, půjdeš na podzim.“ Zpitomělá Marina se oblékla, a jak nám později vyprávěla, všimla si, že ji to uklidnilo.

V Kirovské čtvrti byl u kulturního domu březový hájek. Nebudete tomu věřit, ale Světka nevedla Marinu na zkoušku, ale na střelnici, která se nacházela v tom březovém hájku u kulturáku. Tam ji přinutila, aby si zastřílely. Nebylo to jen tak ledajaké střílení. Holky zasahovaly terče každým svým výstřelem. Teprve potom odjely na příslušnou katedru, kde obě udělaly zkoušku z fyziky na výbornou. Ptáte se, kde že je ta nešťastná příhoda? Tenkrát se totiž ani žádná nestala. A to je jenom dobře!

Nebo jiná historka. Není celkem důležité, ve kterém roce se to stalo. Probíhaly tehdy přípravy na festival lékařské fakulty. Program festivalu byl rozsáhlý a bohatý. V hudební části samozřejmě účinkoval Marik Mendělenko, krasavec, do kterého byly zamilované všechny holky, které ho znaly. Marik se chystal, že zazpívá svůj hit „Ťomnaja noč, tolko...“. Vadik Abrosimov, který studoval o ročník výš, si připravil číslo inspirované Vysockým. Asi si pamatujete „Na polu valjalislis ljudi i škury...“? Na festival se také chystaly „NASNANE“, a připravovaly se tak pilně, že jednou v předvečer festivalu zkoušely v sále až do pozdní noci, a když skončily, ukázalo se, že už nejezdí ani tramvaje, ani autobusy. Ve dvě v noci už o cestování autobusem nemohla být ani řeč. Jak myslíte, že to dopadlo? Holky se rozhodly, že zkoušku protáhnou až do rána. Samozřejmě je k tomu hnal i jejich zápal. Tehdy však opravdu málem došlo k neštěstí. Přesněji řečeno, k malému neštěstí tehdy došlo, protože Naďa Nagornová ochraptěla. Dá se říct, že úplně ztratila hlas. Co teď? Festival začínal následující den. Pití syrových vajec nepomohlo. Jak by to taky mohlo pomoct, když ani vejce, která se jako léčebný prostředek rozbíjejí o Mozartův nos na jeho bystě, nepomáhají vždycky. Což teprve tehdy, když holky žádnou kouzelnou bystu neměly? Lékaři z ORL na poliklinice také nic nezmohli. Holky se z toho ale nakonec šikovně vykroutily. Doslova za pochodu předělaly partituru a pro Naďu připsaly basovou linku! Tím, jak se říká, zachránily situaci a neštěstí bylo zažehnáno.

Jestliže jste, milí čtenáři, po přečtení příběhu „Pivo na přednáškách“ usoudili, že studenti pijí na přednáškách pouze pivo, tak byste se hluboce mýlili. Pili nejen pivo, ale i ostřejší nápoje. Byl státní svátek, 23. únor – Den obránců vlasti. Studenti ho slavili samozřejmě také. Ani dvacátá studijní skupina nemohla tenhle celonárodně oblíbený den ignorovat. Po praktickém semináři jsme pustili do oběhu čepici. Když jsme se složili na pití, losovali jsme o to, kdo ho půjde obstarat. Všichni šli na přednášku do konferenčního sálu v hlavní budově, jen Tolik Lopatin běžel do obchodu. Právě na něho padl ten odpovědný úkol. Tolik byl ale optimista a vesele si gruzínsky prozpěvoval: „Indi mindi peročindi, baki konija, rogo ruci gami prindi, čemi šantvala.“ Tuhle píseň z filmu „Kukly smejutsja“ ho naučil Otari Tedoradze. S písní na rtech a se dvěma lahvemi koňaku v aktovce Tolik přicházel do hlavní budovy v očekávání kolektivní gratulace. Přednáška mu v tu chvíli byla ukradená.

Na prostranství před schodištěm ke vchodu do hlavní budovy se mu nečekaně smekla noha a on uklouzl. Tolik byl sportovně založený hoch, ale při tomto manévru prudce podřepl. V tu chvíli uslyšel zvuk, který je dodnes pro něj synonymem neštěstí. Z aktovky se ozvalo „cink“ a „křup“, které bohužel znamenalo pro Tolika hotovou tragédii. Mnozí studenti se tehdy dost divili, když se jim naskytl takový obraz. Před schody hlavní budovy na sněhu sedí a pláče dospělý muž. Kolem jeho aktovky se dělá louže hnědé barvy, která vydává až bolestně známou vůni. „Hleďme, jak prožívá svátek,“ pomysleli si cizí kolemjdoucí i studenti. Ti druzí nabízeli pomoc a ptali se, co se stalo. Tolik však úplně ztratil řeč.

Když vešel do přednáškového sálu, spolužáci z jeho skupiny ucítili silnou vůni koňakového aroma, a když viděli výraz v Tolikově uplakaném obličeji, všechno jim došlo. Někteří se na něj dívali s lítostí, ale byli i zlomyslníci, kterým koukala z očí otázka: „Tak co, to jsi všechno zvládl vypít sám?“, respektive „Tak co, stihnul sis dát loka?“

27 července 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202050414

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2023
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions