Žertovné eseje DAREBÁCI
"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius
Obsah
- Slovo autora
- Copyright Registrace
DAREBÁCI
Eseje 1. Jak jsem se stal studentem
Eseje 2. Minikolej
Eseje 3. Arkaša
Eseje 4. Dito
Eseje 5. Vagram
Eseje 6. Jevgenij
Eseje 7. Sláva Sizikov
Eseje 8. Báťa
Eseje 9. Tolik a Vagram
Eseje 10. Ilgam a Otari
Eseje 11. Péťa Kozlov a píšťalka
Eseje 12. Golubjov a Sáša Plochich
Eseje 13. Serjoža Ščerbinin
Eseje 14. Zkouška z praktické chirurg...
Eseje 15. Striptýz Lídy Syrkaševové
Eseje 16. Svět je malý
Eseje 17. Pseudosvatba
Eseje 18. Jak jsem dělal vedoucího odb...
Eseje 19. Anatomie
Eseje 20. Skupina č. 118
Eseje 21. RW
Eseje 22. Bratři Romašovovi
Eseje 23. Farmakologie
Eseje 24. Sambo
Eseje 25. Dimka vinařem
Eseje 26. Pivovar
Eseje 27. Delikátnost
Eseje 28. Vojenská příprava
Eseje 29. Festival
Eseje 30. Příliš hr do manželství
Eseje 31. Pivo na přednáškách
Eseje 32. Zkoušky
Eseje 33. Šídlo v pytli neutajíš
Eseje 34. Nešťastná událost
Eseje 35. Vendeta
Eseje 36. Lekce na celý život
Eseje 38. Snubní prsten
Eseje 40. Jak různí byli ti všichni
Eseje 41. Výrobek č. 2
Eseje 42. Kytara
Eseje 43. Lékař, který se minul povol...
Eseje 44. Ať žije sport!
Eseje 45. Canalis nasolacrimalis
Eseje 46. Komsomol
Eseje 47. Unus – jednička
Eseje 48. Foto – Graf
Eseje 49. Tři tablety aminazinu
Eseje 50. "Polární záře"
Eseje 51. Podařená kvítka
Eseje 52. Bratr – 2
Eseje 54. Aspekty osobnosti
Eseje 56. Ďábelský úšklebek
Eseje 57. Jednadvacet žbluňků
Eseje 58. Trojčata
Eseje 59. Plov na Issyk – Kulu
Eseje 60. Spekulace! Je to byznys, nebo...
Eseje 61. Hořký cukr
Eseje 63. Krupicová kaše
Eseje 64. Pocit hrdosti
Eseje 65. Byla to vůbec láska?
Eseje 67. Lístek č. 13
Eseje 68. Když chybí smysl pro dobrodr...
Eseje 69. Portréty
Eseje 70. Exkurze
Eseje 71. Zimní zkouškové období
Eseje 72. Stierlitz může odpočívat
Eseje 73. Dýchejte ústy, prosím
Eseje 74. Hitler kaputt!
Eseje 75. Druhák
Eseje 76. Za chyby se platí
Eseje 77. Tři písmena
Eseje 78. Kníže z Imeretie
Eseje 79. Jeden seje, druzí sklízejí
Eseje 80. Pud soli
Eseje 81. Šprýmař
Eseje 82. Vzhůru na barikády!
Eseje 83. „Gorko! Gorko!“
Eseje 84. Zbabělci
Eseje 85. Zázrak!
Eseje 86. Myš! ...ve vlasech? Jak origi...
Eseje 87. Rozený porodník
Eseje 88. Mezinárodní den dětí
Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!
Eseje 96. POPA
Eseje 97. Ty jsi ale hazardér, Paramoš...
Eseje 99. Věčně hladoví
Eseje 100. Darebáci
Po ukončení institutu
Eseje 37. Bílé chryzantémy
Eseje 53. Trojí dík
Eseje 55. Jsme jedenáctí! No a co?
Eseje 62. Fajnzilbergův omyl
Eseje 90. Ještě to není to pravé
Eseje 92. Záchrana tonoucích je v ruk...
Eseje 93. Lidé, buďte šťastní
Eseje 94. Balzám na srdce
Eseje 98. Óda na plov
Besedy v kuchyni
Eseje 39. Cihlou do hlavy
Eseje 89. Gurjevská kaše neboli besedy...
Za horizontem
Eseje 66. Paříž, Paříž...
Eseje 95. Milán – město blahobytné
Eseje 21. RW
Stalo se, že z konzultace ke státnicím byl jeden z našich spolužáků odveden přímo na dermatologicko – venerologické oddělení. Je pochopitelné, že to pro nás byla událost. Samozřejmě, že jsme s ním všichni soucítili, ale byla to hlavně jeho osobní soukromá tragédie a pro nás přestala být brzy aktuální, neboť státnice byly přede dveřmi.Vagramova manželka Galina byla na měsíc v nemocnici, a tak mi kamarád navrhnul, abych bydlel u něj. Je určitě zábavnější, když se připravujete na zkoušky ve dvou. Tím spíš, že i dříve jsme se učili společně. A jak se nám u zkoušek dařilo! Rád jsem souhlasil. Dá se říct, že jsme si s Vagramem skvěle rozuměli. Učení ve dvou mělo své výhody. Rozhodli jsme se, že jídlo si budeme připravovat hlavně doma, a jen když uděláme nějakou zkoušku, budeme chodit do restaurace a pořádně to zapijeme.

Musím se přiznat, že i když jsem byl téměř „hotový“ lékař, neuměl jsem současně používat nůž i vidličku. Nedokázal jsem prostě držet vidličku levou rukou. Vagram se tedy rozhodl, že mě to hezky rychle naučí. Souhlasil jsem. Učení bylo prosté: Vidličku do levé ruky, nůž do pravé a jez! Zpočátku jsem odcházel od stolu hladový, protože než jsem se porýpal v jídle, tak můj školitel, ten všivák, zatím všechno snědl sám! Když se přejedl, říkával: „Hlad tě naučí!“ Vagram zacházel s příborem přímo mistrovsky. Lze říct, že to nakonec dopadlo přesně tak, jak Vagram předpovídal. Takže mu nakonec mohu jen poděkovat. Musím poctivě přiznat, že to, co jsme nazývali přípravou na státní zkoušky, zůstávalo pouze u názvu této činnosti. Co jsme asi tak mohli dělat, když se nám v hlavě honilo: „Když tě učili šest let, ty myslíš, že tě teď vyhodí? To se nestane!“ Takovým myšlenkám jsme se nijak neprotivili. Bytná, u které Vagram bydlel, měla velkou knihovnu plnou detektivek, a tak jsme se s kamarádem pustili do čtení. Každý den jsme brali novou knihu a do noci jsme ji měli přelousknutou. Četli jsme v hromadné dopravě, po cestě na konzultaci, při obědě, zkrátka všude.
Jednou jsme se s Vagramem nějak octli v centru Kemerova mezi Ostrovského a Sovětskou třídou. Zjevili jsme se na ulici Vesenňaja přímo před venerologickým oddělením. Právě tam jsme mívali výuku. Učila nás Raisa Viktorovna, která měla u studentů přezdívku RV. A my, stejně jako tenkrát, když jsme spolu zvedali ze země cizí paní, jsme se nemuseli nijak domlouvat, jen jsme na sebe mrkli a zašli jsme do dispenzáře k Raise Viktorovně. Poprosili jsme ji, aby nám udělala RW. Nechtěli jsme jí vysvětlovat, že jeden náš spolužák... Řekli jsme prostě, že odjíždíme z Kemerova a že chceme odjet zdraví. RV se ze srdce usmála a říká, abychom jí prý nebalamutili, že jsme se neměli chovat jako kanci! RV si na delikátní výrazy nepotrpěla. Vzali nám krev a za nějaký čas jsme si vyzvedli hotové analýzy, které byly samozřejmě negativní.
V zásadě jsme se nebáli, že se nakazíme ve veřejných prostorách, protože jsme stoprocentně věřili slovům docenta V. V. Čikova, který nám na přednášce vyprávěl: „A on mi tvrdí, že se nakazil syfilidou ve veřejné sauně! To tedy musel hodně dlouho šoupat pérem po lavičce, aby chytil nějakou tu spirochétu!“
Vyzbrojeni lékařským potvrzením, přesněji řečeno výsledky z laboratoře, jsme obcházeli známé a jízlivě jsme se ptali: „Vy ještě nemáte RW?“ Takhle jsme několik lidí dohnali do laboratoře k odběrům. Státní zkoušky jsme s Vagramem udělali v pohodě. Dostali jsme každý jednu dvojku a zbytek známek byly jedničky.
10 července 2011
© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202041381
k obsahu ↑