Oleg Sedyšev
Oleg Sedyšev

• Žertovné eseje

• Návštěvní kniha

• Kontakty


Žertovné eseje DAREBÁCI

"Všichni mrtví, s výjimkou těch, kteří jsou naživu, a ti z nich pamatoval."Konfucius

Obsah

Eseje 91. Tumáš granát, fašisto!

Ach jak krásná a bezstarostná byla léta studentská! Bezstarostnými je nazýváme, až když se díváme nazpět. Tehdy jsme však samozřejmě měli starosti všichni. Starosti bývají různé. Studenti řeší pochopitelně jiné problémy, než jejich učitelé. Nedělají si těžkou hlavu z dlouhodobé perspektivy. Zaměstnávají je nejbližší zkoušková období, zápočty a testy. Naši učitelé jistě řešili docela jiné starosti. Přesně to nevím, ale lze předpokládat, že jim dělal hlavu rozvrh vyučování, dovolená, nebo roztržky v rodině, pokud nějaké byly. Učitelé medicíny mohli mít opravdu ty nejrůznější starosti. Avšak problémy, které řešila Ludmila Vasilijevna Krašeninková z katedry tělesné výchovy, se od problémů většiny pedagogů nejspíš hodně lišily.

V jedné ze svých esejí, konkrétně v eseji nazvané „Zbabělci“, jsem ve vztahu k naší učitelce Andrejevně Nikolajevové užil výrazů „stará škola“ a „liška podšitá“. Také jsem si všimnul, že takovým ženám lidé říkají „bába s koulema“. Mnozí čtenáři mi napsali, že tenhle „eufemismus“ se nehodí ani tak k L. A. Nikolajevové, jako spíše k Ludmile Vasilijevně Krašeninkové. A její starosti tomu odpovídaly.

Ludmile Vasilijevně dělala těžkou hlavu obrana naší země. Zároveň si dělala starosti, jak se té obrany tehdejšího Svazu sovětských socialistických republik zhostí studenti Kemerovského státního lékařského institutu. Nešlo jí ani tak o využití jejich lékařské nebo přinejmenším ošetřovatelské způsobilosti ve válečném stavu. Krašeninková měla na mysli především aktivní obranu vlasti s posledním granátem v ruce! Tohle nepřestávala opakovat na všech studentských skupinách, které padly do jejích silných a neženských rukou. Studenti L. A. Krašeninkové dostávali takový poměrně zvlástní úkol: „Pokud budeš hynout v boji, vezmi s sebou ne jednoho, ale nejlépe dva či tři nepřátele!“ Ta žena nedělala rozdíly mezi ženami a muži. Obránce Ruska je bezpohlavní, alespoň z jejího pohledu.

Skupina, kde se učila Galina Velďanskinová, padla právě do rukou Ludmily Vasilijevny. A tak nějak se stalo, že všichni spolužáci museli házet granátem na zápočet. Když píšu tuhle esej, tak si pro sebe říkám, jaké jsem to měl štěstí, že jsem chodil do sportovního klubu a byl jsem tím pádem uvolněn z hodin tělesné výchovy. Teď se ale vrátím ke Galinině skupině, která zvládla zápočet nikoliv jen tak normálně, ale dokonce dost dobře! Všichni studenti svorně vrhli granát dál, než určovala norma. Galina se také vyznamenala a hned napoprvé mrskla granát bez jakékoliv přípravy až za praporek. Když granát opustil její dlaň a vyletěl do vzduchu, dělal za letu roztodivné otočky. Nikoho ani nenapadlo, že by mohl doletět tak daleko.

Zato její nejlepší kamarádce Julii se nedařilo. Měla smůlu. Při jejích pokusech o vrh dělal granát stejně neuvěřitelné amplitudy otoček, avšak přistál pouhé tři metry od Julie. Tímto způsobem postupně vyčerpala všechny tři pokusy. Julka má na krajíčku a celá skupina hučí do Krašeninkové, aby jí umožnila alespoň ještě jeden pokus. Ta to za žádnou cenu nechce připustit a hotovo! Neodmítla to jen tak obyčejně a neodpustila si svou oblíbenou průpovídku: „A co když zítra vypukne válka?“ Je z toho cítit, že je to její oblíbené téma. S velkým gustem a patřičnou motivací dělá Julii kázání: „Tak když zítra začne válka a ty takovýmhle způsobem vrhneš na nepřítele granát, tak všechny střepiny zasáhnou tebe, nepřítel zůstane živ a tvou povinností je alespoň jednoho zranit!“ To pronášela montovaným hlasem a jen na slovech „válka“ a „nepřítel“ udělala patřičný akcent. „Až támhle musíš dohodit granátem, abys zůstala ve chvílích boje naživu.“ A zase ten akcent na slově „boj“. Pak sama pomalu přichází k tomu pro ni drahému praporku, který určuje povinnou vzdálenost hodu. „Trošinku se potrénuješ a půjdeš rovnou pro zápočet.“

V tu chvíli se Julišna, jak jí všichni ve skupině říkali, rozzuřila nad tím, že by ještě jednou měla přijít a trénovat vrhání tím pitomým granátem. Když před sebou náhle uviděla opravdového nepřítele studentů v podobě té hnusné tetky, mrskla vší silou granátem a zavřískla: „Á – aaaa, už toho mám plný zuby!“ V publiku se ale spíš zdálo, že zařvala: „Á – aaaa, tumáš granát, ty fašisto!“ Ještě dlouho potom se všichni hádali, co že to vlastně z jejích úst vyšlo. Nejzajímavější na tom bylo, že sama Julišna nemohla s jistotou říct, co to vlastně křičela.

Ten moment ale byl prostě báječný. Granát se svištěním proletěl pouhý centimetr od hlavy Krašeninkové a přistál dobré tři metry za metou. „Hurááá! Sláva! Světový rekord! Vítězství!“ To už křičela celá skupina a Galina řvala nejsilněji za všech. Julka taky skákala a plácala se do dlaní, vždyť to bylo její vítězství.

Krašeninková ztuhla ohromením. A bylo proč: granát jí právě málem utrhl hlavu. Skupina jásala! Na Krašeninkovou byl legrační pohled. Zmatená, ohnutá a vylekaná. Vůbec by ji nenapadlo, že granát z Julininých rukou doletí až k ní. Zřejmě z rozrušení důležitě přecházela na konci stadionu sem a tam, dělala široké neženské kroky a v hlavě jí znělo dokola: „Jestli zítra začne válka, jestli zítra budeme pochodovat...“ Všichni ze skupiny se smáli, až se za břicho popadali. Tady je vidět, kam až může dojít nedůvěra ke svým žákům. Když už je člověk nedokáže něco naučit vlastními silami, může je alespoň rozzuřit! Přesto všechna čest Ludmile Vasilijevně, dokázala se ovládnout a na tváři jí zahrál úšklebek: „Ne. To se nepočítá. To byl čtvrtý pokus.“ Řekla a zavřela klasifikační arch.

Myslím, že mi ani nestojí za to rozebírat, jak ji celá skupina v té chvíli nenáviděla. Všichni křičeli a vyžadovali, aby ten hod byl započítán. Jenom Julie byla v naprosté euforii. V euforii vítězství. Bylo to vítězství nad sebou samou i vítězství nad nepřítelem. Skutečným nepřítelem bylo štěstí, že granát byl sportovní. Krašeninková, delikátně řečeno „škůdkyně“, přes to všechno tenhle „světový rekord“ nezapočítala. Je fakt, že pro ni osobně málem skončil úrazem lebky a mozku. Mstivě pak donutila Julišnu napsat referát na téma: „Jak se zocelit“.

Námět tohoto příběhu laskavě poskytla Galina Jurovská – Velďanskinová.

13 prosinec 2011

© Copyright: Oleg Sedyšev, 2012
Copyright Registrace №21202081547

Понравилось

Не понравилось

Оценить

Эссе

Общая статистика

Положительных оценок: 0

Отрицательных оценок: 0

Всего: 0

k obsahu ↑


Copyright © 2001-2023
www.syedyshev.cz
All rights reserved
Contacts and Questions